Vystoupení poslankyně PČR Jany Černochové na 5. schůzi PS v prvém čtení návrhu poslanců Jana Farského, Andreje Babiše, Pavla Bělobrádka a dalších na vydání zákona o Registru smluv a o změně zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů.
Dobré odpoledne, dámy a pánové. Já volně navážu na to, co tady říkala moje kolegyně Jana Fischerová, která byla starostkou přibližně ve stejně velkém městě, v jakém jsem uvnitř hlavního města Prahy, v městské části Praha 2, starostkou já, takže i já mám samozřejmě celou řadu připomínek k návrhu zákona o registru smluv.
O účinnosti smlouvy, která je vázána na její uveřejňování a neplatnost smlouvy při neuveřejnění už tady byla řeč. Já bych možná jenom ještě zmínila to, že skutečně může dojít ke zneplatnění smlouvy v případě, že při uveřejnění smlouvy dojde k neúmyslnému nesplnění některých obsahových nebo čistě formálních náležitostí. Může tak dojít k negativnímu jevu, kterým je řetězení absolutních neplatností smluv, což popírá princip právní jistoty a ochranu dobré víry třetích osob. Ustanovení o neplatnosti smlouvy umožňuje také situaci, kdy jedna strana úmyslně uveřejní smlouvu skrytě nesprávným způsobem, druhá strana nicméně smlouvu dodržuje a v dobré víře poskytuje plnění. Teprve později zjistí, že smlouva není kvůli nesprávnému uveřejnění účinná, čímž jí samozřejmě vznikne ekonomická škoda.
Myslím si, že si všichni vzpomeneme i na debatu z konce roku 2013, kdy jsme diskutovali rozsáhlou novelu, kodifikaci, občanského zákoníku a víme, že nové pojetí soukromého práva, právě kodifikované v novém občanském zákoníku, se odklání od institutu absolutní neplatnosti právního úkonu. Navrhované vázání vzniku smlouvy na její uveřejnění jde zcela proti novým tendencím v právu soukromém.
Zákon, tak jak je navržený, vnáší další nejistotu do platnosti již podepsaných smluv. Vzpomeňme si na poměrně aktuální a stále mediální prostor zaplňující spor Magistrátu hlavního města Prahy s Metrostavem o dostavbu tunelu Blanka. Podobných případů by se zavedením registru smluv mohlo objevit více. Kvůli drobným formálním nedostatkům může nastat, že špatně uveřejněné smlouvy pozbudou platnosti.
Nesystémově určený okruh povinných osob také zde byl zmiňován. Já bych možná připomněla - o zdravotních pojišťovnách už mluvila kolegyně - příspěvkové organizace, které jsou zřízeny zákonem. Na ty se to vztahuje, ale existují, a víme to všichni, i příspěvkové organizace, které zákonem zřízeny nejsou, nicméně hospodaří s příspěvkem ze státního rozpočtu a jejich zvýšená kontrola je tudíž, asi se shodneme, namístě. Jenom v resortu kultury je to zhruba nějakých 27 příspěvkových organizací.
O rozporu návrhu zákona se zákonem o ochraně osobních údajů už tady také byla řeč.
Ke zveřejňování smluv - to tady možná ještě nezaznělo - bych chtěla apelovat na všechny kolegyně a kolegy, kterým není lhostejné, jaké podnikatelské prostředí tady tato Sněmovna a jaké normy tato Sněmovna bude vytvářet, protože je tady i celá řada lidí, kteří z podnikatelského prostředí pocházejí. Moje připomínka je, že informace z uveřejněných smluv přece mohou být využity i k řadě nekalých praktik. V nejkrajnější variantě může například dojít k úmyslnému blokování dodavatelů povinné osoby, kdy její konkurence vykoupí potřebnou výrobní kapacitu dodavatele. Mohu uvést za všechny národní podnik Budvar. Všichni určitě máme kladný vztah k českým podnikům. Národní podnik Budvar působí na mimořádně rozvinutém domácím i zahraničním konkurenčním trhu - nechceme mu rozhodně škodit - a podle návrhu zákona by byl nucen uveřejnit veškeré smlouvy, tedy i smlouvy na dodávky piva do restaurací, smlouvy se zahraničními odběrateli, a to by samozřejmě mohlo narušit dodavatelsko-odběratelské vztahy a zhoršit tak jeho konkurenceschopnost. Myslím si, že o to nestojíme.
Vysoký objem zveřejněných informací může bohužel paradoxně vést též k nižší efektivitě veřejné kontroly. Zahltíme naše úřední desky - teď mluvím jako starostka - různými informacemi a ani nevíme, do jaké míry ty informace budou přehledné, jak bude fungovat software, který bude vlastně umožňovat zájemcům, kteří si ty smlouvy budou chtít prohlédnout, aby tak mohli činit snadno a nemuseli se z nich stát na půl roku ajťáci, kteří se budou velmi složitým způsobem tento software učit ovládat. Stejně to platí samozřejmě i pro ty, kteří budou ta data pořizovat, nejenom pro ty, kteří je budou využívat.
Nedostatečné vyčíslení přínosu návrhu s ohledem na náklady pro stát, to znamená, kolik nás to bude stát a co eventuálně v následujících letech ušetříme. Tak tady, pokud jde o vyčíslení přínosů navrhované úpravy, předkladatelé pouze v obecné rovině konstatují pozitivní roli veřejné kontroly, ale bohužel se nezabývají otázkou, zda se v důsledku přijetí navrhované úpravy předpokládá rovněž úprava prostředků vynakládaných z veřejných rozpočtů, což je taková standardní záležitost, kterou obsahují všechny důvodové zprávy, všechny návrhy. Velmi mě mrzí to, že nám tuto normu nepředkládá vláda, protože to jsou přesně ty záležitosti, které jsem zmínila, které by pravděpodobně byly vysvětleny už v důvodové zprávě a nemusela bych je tady takto přednášet. Když je předkládán nějaký vládní návrh, tak je přece zřejmé, že vzniká na základě širokého konsensu, a to nejenom mezi nevládními organizacemi a politickými stranami, ale také mezi různými organizacemi, kterých se bude registr smluv týkat. To, že to projednáváme ještě ve zrychleném připomínkovém řízení, to je samozřejmě také úplně špatně. Víme i to, že polovina všech našich ústředních orgánů státní správy, tedy ministerstev, vyslovila ve zkráceném meziresortním připomínkovém řízení názor, že by bylo vhodné návrh předložit jako vládní návrh, ke kterému by proběhlo opravdu to standardní meziresortní připomínkové řízení. A to mi chybí.
Chybí, a to je asi pro vás všechny velmi důležité a na to bych chtěla zástupce předkladatelů upozornit, chybí prováděcí předpis definující postup vkládání smluv do registru a další náležitosti. Faktická funkčnost registru smluv je vázána na nařízení vlády. Navrhovatel tudíž měl podle § 86 odst. 4 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny předložit návrh prováděcího právního předpisu, pokud má tento předpis nabýt účinnosti současně se zákonem. K tomu bohužel v tuto chvíli nedošlo nebo alespoň já o tom, že by k tomu došlo, nevím, a návrh tohoto nařízení předložen nebyl. A v případě, že zákon nabude účinnosti před zprovozněním samotného registru smluv, může tak paradoxně dojít k situaci, kdy uzavřené smlouvy nebudou moci nabýt účinnosti, což ohrožuje právní jistotu účastníků tohoto právního vztahu. Byla by tedy vhodná výrazně delší než navrhovaná i legisvakance tak, aby bylo možné vše zkoordinovat a připravit.
Já sama za sebe a priori registr smluv neodmítám. Trošku mi jenom vadí to, že při čtení důvodové zprávy k tomuto tisku, té krátké důvodové zprávy k tomuto tisku, téměř nezůstává oko suché, kolik dobra se tímto registrem napáchá a kolik úspor přinese do státního rozpočtu, ale bohužel po podrobnějším prostudování tohoto návrhu i po tom, co tady zaznívá za připomínky je vám jasné, že to tak v praxi bohužel platit nebude.
A ještě na závěr moje jedna připomínka. Nelíbí se mi to, že činíme politiku transparentní na základě nějakých prázdných hesel na transparentech a možná tím, že někdo vyjde do ulic, i když i to je součástí demokratického zřízení. Na druhou stranu máme tady velmi početnou samosprávu na poměry v Evropské unii, jsme jedna ze zemí, která má vůbec největší počet obcí, obecních samospráv, které se nám ještě další geometrickou řadou rozrůstají po různém rušení či slučování různých vojenských újezdů, takže se možná časem můžeme dopracovat k tomu, že těch obcí budeme mít něco k šesti a půl tisícům. Mrzí mě na tom, že skutečně se tady nemyslí na malé obce, kde je jedna úřednice na tři hodiny, starosta je neuvolněný, tedy neplacený, který nemá ani počítač a těžko bude zvládat administraci tohoto procesu. Mrzí mě, že jsou někde definovány výjimky, které podle mého názoru jsou neopodstatněné. Už tady byla zmíněna ta zdravotní pojišťovna - proč tedy jedna pojišťovna ano, Všeobecná zdravotní, a proč ostatní ne, když vlastně i ony jsou něco, můžeme je nazvat jakýmsi modelem veřejnoprávních korporací.
Já se domnívám, že v naší české zastupitelské demokracii, do které stále, věřím, ještě patříme, jsou nastaveny kontrolní mechanismy. Opozici jsou svěřovány komise kontrolní a finanční, takto to funguje i na slušných radnicích, mezi které řadím i Prahu 2. Občané mají právo na informace, které již jsou uzákoněny, existuje tady zákon 106 o svobodném přístupu k informacím. Máme velmi přísný zákon o zadávání veřejných zakázek. Na Praze 2 na téměř všechny zakázky děláme veřejné aukce, volné byty za smluvní nájemné také dražíme v aukcích. To vše probíhá pod drobnohledem našich občanů. A já se domnívám, že tento návrh zákona to, co je podstatné, aby v České republice veřejná správa byla transparentní, bohužel neřeší, ale řeší věci nepodstatné a přidělává práci ne samosprávám - ty jsou od toho, aby pracovaly, aby pracovaly pro občany této země -, ale nakládá jim na bedra úkoly, které jenom obtížně budou moci splnit. A to by mě mrzelo.
Myslím, že přístup Občanské demokratické strany k tomuto návrhu je konstruktivní v tom, že jsme připraveni se bavit o těch věcech v rámci druhého čtení, ale budeme klást velký důraz na to, aby tento zákon neohrozil a neomezil právě práva těch samospráv, které, jak všichni víte, jsou vzniklé z Ústavy České republiky a které jsou tím prvním článkem v tom systému, na které se obrací naše veřejnost.
Děkuji vám za pozornost.