(LEX) Jednou z klíčových postav celého legislativního procesu je zpravodaj zákona – poslanec, který je za návrh odpovědný po celou dobu projednávání. Jak tato práce vypadala u nedávných změn zbraňové legislativy, na to jsme se zeptali poslankyně za ODS Jany Černochové.
Jak k tomu došlo, že jste se stala zpravodajkou těchto návrhů?
Oblasti a otázkám okolo legálního držení zbraní se v dolní komoře parlamentu věnuju od roku 2015, kdy se objevila nechvalně proslulá zákazová směrnice o zbraních z dílny Evropské komise. Tehdy mě zarazila absurdnost, míra diletantství a arogance, s jakou byl tento paskvil představen veřejnosti. Řekněme si úplně upřímně, že Komise zneužila teroristický útok v Paříži a snažila se trestat legální držitele zbraní, ačkoliv útoky byly provedeny nelegálními zbraněmi a později byl jejich původ vystopován mimo hranice EU. Od té doby jsem se rozhodla být víc aktivní, zvlášť když tehdejší vláda otálela a nebezpečí přemrštěné regulace přehlížela. Snažila jsem se proto v Poslanecké sněmovně vystavit návrhu takzvanou žlutou kartu, ale tato moje snaha byla tehdejší vládní koalicí opakovaně vetována. Následně jsem ve Sněmovně úspěšně blokovala projednávání implementace směrnice až do chvíle, než Soudní dvůr EU rozhodl o tom, že ji Česká republika musí implementovat.
Neřekla bych, že o roli zpravodaje byla přetahovaná, často je to velmi nezáviděníhodná a náročná práce, zvlášť u komplikovaných předpisů, ale kolegové uznali, že se této problematice dlouhodobě věnuji a zajistím, aby legislativní proces v Poslanecké sněmovně vedl k zamýšlenému cíli – tedy aby nebyl v rámci projednávání obou návrhů výsledek ke škodě střelecké komunitě. Následovalo složité vyjednávání s jednotlivými stranami a Ministerstvem vnitra a hledání cest a způsobů, jak co nejvíc zmírnit dopady na legální držitele zbraní. Domnívám se, že se to do jisté míry i povedlo, ačkoliv bych byla raději, aby směrnice vůbec neexistovala. Na takzvané nadstavbě – novém návrhu zákona o nakládání se zbraněmi v některých případech ovlivňujících vnitřní pořádek nebo bezpečnost České republiky panovala od začátku shoda a předmětem jednání se staly jen precizování některých ustanovení a jejich následná použitelnost v praxi. Díky příbuznosti tématu jsem byla určena i zde zpravodajkou, protože byla shoda na tom, aby se předpisy projednávaly společně.
Co vlastně znamená být zpravodajem?
Zpravodaj předlohy informuje o jejím obsahu všechny poslankyně a poslance a provází celou Sněmovnu procesem přijímání nebo odmítnutí návrhu. Zpravidla je organizačním výborem pověřen funkcí zpravodaje poslanec s určitým vhledem do problematiky nebo ten, který je členem výboru, jenž byl navržen jako výbor garanční, aby byla zajištěno co možná nejvíc kvalifikované projednání návrhu. Zpravodaj vystupuje v každém čtení návrhu zákona stejně jako jeho předkladatel a informuje kolegy o procesu projednávání ve výborech, přijatých usneseních a předložených návrzích.
Zpravodaj je rovněž informován o podaných pozměňujících návrzích a může, pokud je aktivní a svědomitý, o těchto návrzích jednat s kolegy a navrhovat některé procedurální postupy a další procesní nuance. Dále má zpravodaj tzv. přednostní právo a možnost závěrečného slova, které ho opravňuje k vystoupení na jednání pléna Poslanecké sněmovny, aby okomentoval průběh a obsah předložených návrhů. Jedná se o zodpovědnou funkci a jsem ráda, že jsem jí byla pověřena.
Jako garanční výbor obou návrhů určila Sněmovna výbor pro bezpečnost. Vzhledem k tomu, že jednání výboru byla kvůli nouzovému stavu neveřejná, můžete popsat, jak probíhala?
Bohužel, pandemie zasáhla i projednávání obou návrhů ve výborech. Nebylo rozhodně záměrem vylučovat veřejnost z jednání a něco tajit, nebyla snaha cokoliv v této oblasti dělat za zavřenými dveřmi.
Jednání ve výborech byla většinou spíš formálního charakteru, jelikož mnoho věcí bylo vydiskutováno ještě předtím. Jako zpravodajka jsem totiž iniciovala hned několik setkání poslanců napříč politickým spektrem se všemi, kdo projevili zájem se tématem zabývat, aby jednání ve výborech nebyla zbytečně komplikovaná a mohli jsme se s nejasnostmi, návrhy a podněty vypořádat v neformálním duchu. Nevynechávali jsme ani ty, kterých se zákony bezprostředně dotýkají, tedy střelce, a hledali jsme společně vhodné cesty a možnosti řešení, jak dopady co nejvíc zmírnit.
Musím poděkovat kolegům z výboru pro bezpečnost, kteří přistoupili k projednávání opravdu konstruktivně, bez emocí, a nebyla snaha obstruovat nevyhnutelné procedurální náležitosti. Na tomto místě bych ráda poděkovala také zástupcům Ministerstva vnitra, kteří odváděli velmi profesionální práci a byli k dispozici pro konzultace, aby nedošlo k narušení rovnováhy mezi právy a povinnostmi střelců danými zákonem. Především děkuji paní Bačkovské a jejímu kolegovi Bartoškovi, kteří nejen že ukázkově komunikovali se zákonodárci, ale projednávali návrhy s odbornou veřejností a hledali možnosti a cesty, jak návrhy precizovat. Proto jsme se také s kolegy rozhodli, že navrhneme paní Mgr. Milenu Bačkovskou na státní vyznamenání – medaili Za zásluhy. Jsem ráda, že Poslanecká sněmovna tento návrh schválila, a je nyní na rozhodnutí prezidenta republiky, zda bude státní vyznamenání paní Bačkovské uděleno.
Jak hodnotíte výsledek celého procesu?
V oblasti obrany a bezpečnosti dlouhodobě prosazuji nadstranickost tam, kde je to jen trochu možné. Klíčové tedy bylo vyjednávání: díky velkému úsilí a práci ve výboru pro bezpečnost, konzultacím se střeleckou komunitou, odborníky a kvalitními pracovníky Ministerstva vnitra naštěstí nemá implementace směrnice v novele zákona o zbraních tak drastický dopad na legální držitele zbraní. Směrnice by vnesla do našeho vyváženého systému jen zmatek, pochybnosti a řadu zbytečných změn a administrativy, které nebyly v našich podmínkách zapotřebí, jako například původně navržený zákaz některých zásobníků, který se nám nakonec podařilo pozměňovacím návrhem změnit na zavedení zvláštního povolení k držení zásobníků apod. Nebyl to ale závod poslanců, kdo vymyslí víc výhod či úlev pro střelce výměnou za implementaci.
Navrhované změny, které šly nad rámec směrnice, jako například noktovizory, tlumiče, zbraňová amnestie, uložení zbraní atd., byly promyšlené a nejednalo se o impulzivní rozhodnutí. Pro mě osobně, ačkoliv jsem přípravou a úpravou mininovely a vyjednáváním strávila mnoho času, a pro náš poslanecký klub nebylo možné implementaci principiálně podpořit, ačkoliv byl schválen komplexní pozměňovací návrh výboru, který dopady směrnice do velké míry eliminoval, protože vláda nevyužila všechny prostředky k obraně před směrnicí a měla se zahájit nová jednání na půdě evropských orgánů.
Opačně tomu bylo u přijímání takzvaného nadstavbového zákona. V obou návrzích, jak u mininovely, tak u nadstavby, se dala nalézt různá témata, na kterých docházelo ke štěpení názorů a pohledů, jako v případě zákazu ozbrojených skupin, nároku na získání zbrojního průkazu, změny kategorizace zbraní atp., ale trpělivou prací a komunikací se postupně v řadě ohledů našla většinová shoda, za což jsem velmi ráda. Spolupráce je v těchto případech velmi vzácná, a proto cenná.
Znemožnit, aby se paramilitární skupiny vyzbrojovaly a aby se zbraněmi usilovaly o prosazování svých ideologických cílů, které by ohrožovaly Českou republiku, považuji za přínosné, ale zároveň vnímám druhou rovinu nového zákona, jelikož má ambice pozitivně ovlivnit připravenost legálních držitelů zbraní pro potřeby státu. Osoby účastnící se nových programů střelecké přípravy budou stanovenou zálohou státu pro plnění úkolů při zajišťování vnitřního pořádku nebo bezpečnosti České republiky. V rámci vzniku systému střelecké přípravy se mj. počítá i s možností materiální podpory střelců ve formě možného darování střeliva nebo využití zázemí střelnic vlastněných státem. Účast bude samozřejmě dobrovolná a bude mít různé stupně, od prohlubování právního povědomí použití zbraně přes bezpečné zacházení se zbraní až například po praktické střelby. Zákon otevírá i možnost v budoucnu efektivněji řešit některé krizové situace.
Navíc, a to při projednávání moc nezaznívalo, vidím v novém zákoně určitou pojistku a lepší obranu proti nesmyslům, jako je plošný zákaz olova ve střelivu. Osoba účastnící se programu střelecké přípravy a střelná zbraň, s níž je nakládáno v systému střelecké přípravy, jsou nově stanovenou zálohou státu, a tedy by se na tyto osoby a zbraně mohly stahovat výjimky z některých směrnic a nařízení EU, jelikož obrana je čistě v rukách členských států.
Ale nejde jen o tento aspekt nové legislativy, stát by měl vždy podporovat a prosazovat prohlubování důvěry mezi občanem a státem. Jejich vzájemný vztah je totiž klíčový. Každý občan nese díl odpovědnosti za ochranu a bezpečnost sebe, své rodiny, svých nejbližších, obce a tak dál až nakonec i celé země. Takové občany je důležité oceňovat a motivovat, protože těch, kteří se na obraně a bezpečnosti chtějí aktivně podílet, ale přitom nechtějí nebo nemohou vstoupit přímo do armády, aktivní zálohy nebo do bezpečnostních sborů, je celá řada. Šlo by to také shrnout následovně – kdo chce pomoct, má mít možnost!
Je zřejmé, že jako každý nový zákon i ten nadstavbový musí projít testem praxe a uvidíme, zda bude zapotřebí na něm dál pracovat a vylepšovat ho. U zákona o zbraních je ale jasné, že se nové legislativě, i kvůli orgánům EU, určitě nevyhneme. Musíme být na to připraveni i v budoucnu, nesmíme přestat sledovat dění v této oblasti, a když to bude zapotřebí, hlasitě se ozvat.
(Autor: David Karásek)