Imigrace – téma, jež ovládlo veřejný prostor, provázejí silné emoce. Nelze se mu vyhnout a není člověka, který by se k novodobému stěhování národů nevyjádřil.
Očekávané řešení nepřichází a kvóty Evropské unie na rozdělování uprchlíků jím nejsou. Jedno je jasné – náš premiér není schopný vyjednavač ani pevný politik.
Rozhodnutí vlády přijmout 1500 přistěhovalců sice znamená, že povinné kvóty nebudou, ale unijnímu tlaku stejně podlehneme. Čeká nás tedy další a další "dobrovolné" přerozdělování uprchlíků? Máme kapacity pro jejich přijetí? Chtějí u nás vůbec být? Nezamíří do jiných zemí?
Naše materiální pomoc musí v první řadě směřovat na sever Afriky a Blízký východ, což jsou přesně ty regiony, jež jsou pro budoucnost Evropy důležité. Neobejde se to bez vysvětlující informační kampaně, která tamním lidem vyvrátí dezinformace o životě v Evropě šířené pašeráckými gangy.
Změnit se musí také evropská azylová politika. Základní otázkou je: je naší morální povinností přijímat vedle uprchlíků i ekonomické migranty, jež přitahuje štědrost systému sociálních dávek? Důležitá je také ochrana vnějších hranic, která je jihoevropskými státy zanedbávána.
Tuto službu však platí všechny státy Evropské unie, takže ji musíme vyžadovat.
Sedmdesát miliónů eur, jež nově posílá EU svým agenturám majícím na starost ochranu vnějších hranic a zvládání migračních kroků, velmi vítám. Je však chybou, že se částka převádí z rozpočtu satelitní navigace Galileo, jednoho z mála společných smysluplných evropských projektů.
Nečinnost politických elit a neochota otevřeně hovořit o problémech vedou ke vzestupu populistů a radikálů. To nesmíme dopustit.
Komentář vyšel v týdeníku Reflex.