(Seznam.cz) „Pro ruské zpravodajské služby je obranná smlouva něco, co nechtějí. Chtějí zabránit ratifikaci, takže si asi někdo nepřál, abych do USA vůbec odletěla,“ říká ministryně obrany Jana Černochová v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) ustála politickou mlýnici, do které se dostala kvůli neshodám a sporům s náčelníkem generálního štábu Karlem Řehkou. Alespoň prozatím. V rozhovoru pro Seznam Zprávy uznává, že komunikaci s šéfem armády je třeba zlepšit. Dle svých slov si z toho bere ponaučení. Podporu vnímala jak u premiéra Petra Fialy, tak v její mateřské ODS. Říká také, že kauza propukla ve chvíli, kdy se vydala na pracovní cestu do Libanonu a nemohla se tak účinně bránit. Přiznává, že na jedné straně existoval reálný problém v komunikaci s náčelníkem Řehkou, na druhé straně podle ní usilovaly o její hlavu ruské zájmy. Její pád by se prý hodil i některým zbrojařům. „Určitě by se hodně lidem hodilo nás s panem generálem rozdělit. Podívejte, Rusko nejenom v České republice rozvíjí své aktivity a není žádným tajemstvím, že sem i z Ruska proudí dost peněz na různé kampaně,“ řekla Černochová Seznam Zprávám.
Zatrnulo vám politicky v posledních dvou týdnech? Měla jste pocit, že byste mohla o funkci ministryně v důsledku neshody s náčelníkem generálního štábu přijít?
Upřímně řečeno, ve chvíli, kdy jsme dokončili finalizaci Obranné smlouvy s USA, čekala jsem různé útoky. Nebylo jasné, jestli smlouvu budu podepisovat já, nebylo vůbec jasné, jestli ji budu podepisovat ve Washingtonu nebo České republice. Bylo mi zřejmé, že když se odehrává takhle významný krok z hlediska zahraničně-obranné politiky, tak že to od určité scény, která tady působí, nezůstane bez odezvy. Že se prostě něco stane.
Dostala jste varování?
Dostávala jsem různá varování poslední týdny, že si spousta lidí některé mé kroky nepřeje. Z tohoto pohledu to asi pro mě nebylo překvapivé. Co naopak pro mě bylo překvapením, že se věc odehrála přesně ve chvíli, kdy jsem šla do vzduchu. Letěla jsem s charitativní pomocí na otočku do Libanonu. A seděla jsem sedm hodin v letadle. O této cestě vědělo minimum lidí. Takže si kladu spoustu otázek, že vlastně to proběhlo zrovna v tento moment.
Mluvíte o pár lidech, kteří věděli o vaší cestě do Libanonu. Kdo to byl?
Nerada bych zabíhala do detailů, ale každopádně o cestách ministra obrany, notabene do těchto zemí, o tom ví jen užší okruh lidí.
Jsou z ministerstva?
K tomu se nechci takhle vyjadřovat.
Na jedné straně jde o reálnou kauzu mezi vámi a generálem Řehkou, na druhé kolují spekulace o tom, že zájem na vašem oslabení či sundání z vlády měli tuzemští zbrojaři. Máte nějaké takové indicie?
Určitě by se hodně lidem hodilo nás s panem generálem rozdělit. Podívejte, Rusko nejenom v České republice rozvíjí své aktivity a není žádným tajemstvím, že sem i z Ruska proudí dost peněz na různé kampaně.
To je de facto to, na co upozorňoval ředitel BIS Michal Koudelka.
Přesně tak. A jestli jakoby mají zájem zbrojaři nebo část zbrojařů, aby třeba mezi námi byl nějaký spor, abychom některé věci neřešili spolu, tak to si myslím, že je asi taky pravda. Z minulosti víte, že některé kauzy, které tady byly ještě před naším nástupem, byly v médiích přikláněny k určitým vlivovým skupinám. Nechci se úplně pouštět do detailů, ale samozřejmě, že i takové indicie a informace máme.
Je pravda, že mezi vámi a zbrojařskou skupinou Czechoslovak Group nepanují úplně idylické vztahy?
Já nebudu komentovat konkrétní zbrojařské firmy, omlouvám se vám, nezlobte se. Bylo by to nefér vůči nim.
Nevnímáte žádný problém v komunikaci či odlišných představách o zakázkách?
Myslím, že tato společnost má od našeho resortu opravdu hodně zakázek. Teď nedávno na to přišla, myslím, otázka skrze zákon „106“ o svobodném přístupu k informacím. Ty částky jsou obrovské. Říkám to nerada, ale i válka na Ukrajině dává tomuto segmentu trhu hodně příležitostí. A náš rezort se vždycky snažil, aby české firmy od nás měly podporu a budu se o to snažit dál.
Dáváte kauzu mezi vámi a náčelníkem generálního štábu do souvislosti s podpisem obranného paktu s USA?
Podívejte se na to takto: V úterý podepisujete smlouvu s USA, naštvete Rusko a jejich podporovatele. Na to ve středu podepisujete zakázku za 60 miliard na nákup bojových vozidel pěchoty. A padá na vaši hlavu to, co padá. Tak asi bych byla hodně naivní, kdybych si myslela, že to spolu nesouvisí. Nebudu obviňovat nikoho konkrétního, to není můj styl, ani se to nehodí.
Povedlo se nám navýšit rozpočet pro obranu na zhruba 150, 160 miliard. Takže různé zájmové skupiny určitě budou chtít mít významný podíl na zakázkách z toho rozpočtu. Ty tlaky se tady asi budou na všechny stupňovat, to prostě tak je. Zažívali si to všichni ministři. Nejsem výjimka, akorát my jsme ta bojová vozidla pěchoty podepsali – na rozdíl od mých předchůdců, protože si třeba zbrojařský segment trhu nechtěli poštvat proti sobě.
Když říkáte, že jste tušila, že přijde útok proti vám, vycházela jste z nějakého konkrétního varování BIS či jiné zpravodajské služby?
Omlouvám se, ale tohle bude rovněž bez komentáře.
Vyříkali jste si spor s náčelníkem Karlem Řehkou?
V pondělí se uskutečnila konference v Poslanecké sněmovně na téma Vnitřní bezpečnost a odolnost státu. Musím říct, že podepisuji každé slovo pana náčelníka generálního štábu a líbilo se mi vystoupení pana Koudelky, pana generála Koudelky, hurá. Na spoustu otázek, které jsem si tehdy kladla a kladu si je nadále, se dá odpovědět tím, co na konferenci zaznělo. Totiž že pro ruské zpravodajské služby je krok s podepsáním obranné smlouvy něco, co nechtějí, čemu chtějí zabránit.
Chtějí zabránit ratifikaci, takže možná si někdo nepřál, abych do USA vůbec odletěla. Ale jak říkám, ministr obrany musí leccos vydržet a já se snažím prostě nebýt ministryně obrany, která by lidem jenom věci slibovala.
Nejdete u toho ale pomyslně řečeno přes mrtvoly?
Je mě někdy dost, já to vím, ale na druhou stranu, pokud bych neměla třeba i významné slovo ve vládě, neprosadila bych 2 % HDP. Neprosadila bych změnu legislativy, která tady je proto, aby ta 2 % mohla být. Nepodařilo by se dokončit některé akviziční projekty. Kdyby se to nepodařilo, byla bych pro spoustu vojáků dalším ministrem, který jim něco sliboval, a nic neudělal.
To, že se někdy dostaneme do sporů i s mými nejbližšími kolegy, kterých si vážím a které mám ráda – a které jsem si ostatně i sama vybrala jako spolupracovníky – tak to je taky fakt. Občas zkrátka i v komunitě, kterou tady máme, se někdy liší pohledy vojenské části a civilní části. Já bych asi měla být mediátor, tím, kdo to srovnává.
Berete si ze sporu s Karlem Řehkou nějaké ponaučení?
Dala jsem si předsevzetí, že se budeme hlavně s panem náčelníkem generálního štábu, ale i s ostatními mými kolegy, více vídat. Uvědomila jsem si, že ty poslední dva měsíce jsme na sebe měli s panem generálem Řehkou strašně málo času. V minulosti jsme spolu komunikovali formálně i neformálně, zašli jsme spolu v uvozovkách na pivo a věci jsme si vyříkali. Tohle nám asi teď chybělo a asi to i v panu generálovi vyvolalo nejistotu, zda prostě jsme ještě na jedné lodi.
A jste?
Jsme na jedné lodi, vždycky jsme byli, nikdy jsme z té lodě ani jeden nevystoupili. Teď je před námi opravdu hodně práce a úkolů, které musí plnit jak on, tak já. Myslím si, že k tomu máme oba dva všechny předpoklady. Bohužel tu existují vlivy snažící se nás postavit proti sobě. Ale to tak není. To, že někdo má na některé věci jiný názor, neznamená, že by ti lidé nebyli schopni dál spolupracovat. Možná se i v těch věcech uhádat, samozřejmě v nějaké míře, ale rozhodně to nenaruší naši snahu a to, o co nám oběma jde.
Modernizace armády je tedy stále primární cíl?
Modernizaci armády, 30 000 vojáků v roce 2030, 10 000 záložáků v roce 2030. Chceme, aby i technika, která sem bude teďka přijíždět, se zavedla. Chceme na ní co nejdříve vycvičit lidi, potřebujeme, aby se nám lépe dařilo v náborech. Právě s panem generálem jsme měli naprosto úžasné dvouhodinové setkání s našimi kolegy, kde jsme řešili, jak chceme získávat další lidi, ať už do aktivních záloh, armády nebo na dobrovolné předurčení. O toto nám jde.
Měla jste v uplynulých týdnech signál, že Karel Řehka není s něčím spokojený? Nebo že by měl tendenci věc řešit až u premiéra či na Hradě?
Víte, na tomto rezortu je vždycky hrozně těžké se oprostit od toho, co někdo říká na chodbě – my tomu říkáme chodbový internet. A odlišit od toho, co se ve skutečnosti odehrává. Třeba, když jsme měli debaty na poradách a řešili jsme společný tendr s Ministerstvem vnitra na nákup hasičských vozů – protože stejné hasičské vozy zrovna pořizovala armáda. Prosazovala jsem spojení, bylo to však dvouměsíční přemlouvání vojenské části, abychom do toho šli s vnitrem. Nakonec se to podařilo. Pokud by toto někdo považoval za spor…
Přijde mi to jako nesmysl, protože to nebyl spor ani vměšování, byla to normální zdravá debata, kde pevně věřím, že v tomto ohledu civilní část přesvědčila ku prospěchu věci tu vojenskou část. Tímto příkladem vám chci jenom ukázat, co třeba někdo mohl považovat za spory a přitom to spor nebyl.
Stalo se, že by vám pan Řehka v uplynulých týdnech vyslal signál a řekl: Paní ministryně, neblbněte, pojďte se domluvit, pojďme se potkat a vyříkat si to?
Ne, takový signál, kdybych vás přesně měla citovat, neproběhl. Od mých kolegů a spolupracovníků tady v civilní části jsem ale věděla, že v něčem pan náčelník generálního štábu je nespokojený. Měl třeba pocit, že zasahujeme jako civilní část více do některých pravomocí armády. To jsme si ale teď vyříkali.
Narážíte na výtky o vašem mikromanagementu?
Ano. Fakt mi ale věřte, včera jsme se tomu společně i s panem generálem zasmáli, protože v pondělí to byl ukázkový mikromanagement. Řešili jsme Ústřední vojenskou nemocnici (ÚVN) a to, kolik vojáků nebo budoucích vojáků nemocnicí projde, průchodnost by mohla být lepší. V tom je lepší Olomouc. To byl typický mikromanagement, já bych strašně ráda nebyla mikromanager, pan náčelník generálního štábu by taky strašně rád nebyl mikromanager, ale bohužel občas musíme, protože odpovědnost máme obrovskou.
Jsem ve dvojím ohni. Vidíte smutné oči kolegů na vládě, kterým se rozpočet škrtá, a našemu rezortu se přidává. Mám strašnou odpovědnost a nechci to pokazit. Na zádech nesu břemeno, kolegové a pan premiér mi věří, že to zvládnu. Že provedu tento rezort Skyllou a Charybdou a dostaneme se opravdu k modernizaci armády.
Na váš razantní styl ale upozorňují mimo záznam někteří vaši kolegové z vlády.
Ano, vím, je mě dost i na vládě, protože jsem si prostě musela některé věci vyhádat. Dvě procenta HDP, legislativu, neškrtaly se platy vojáků, naopak byla i valorizace u vojáků, nesnižovali jsme počty, to není samosebou. Tohle by asi nedokázal úplný anděl, který by měl kolem hlavy svatozář. Takže na jednu stranu to, že je člověk razantní, je v tomhletom ohledu výhoda. Pak je to nevýhoda, když po takovém boji na vládě přijdu sem do baráku a občas slyším, že něco nejde. Pan generál dělá, co může, je tady ani ne rok, ale my jsme ten rezort opravdu podědili v hrozném stavu. Osm let se tady neudělala pořádná akvizice.
Ještě bych dodala jednu věc. Pan náčelník Řehka je trošku z jiné generace, starší generálové mohou být citliví na to, že pan generál sem přišel s jednou hvězdou. Za to jsem byla na začátku kritizovaná i já, „chodbovým“ internetem to tady jelo. My jsme si ale, myslím, s panem generálem Řehkou lidsky sedli. Vždyť jsem hlasovala i pro to, aby se stal ředitelem NÚKIB. Já i on máme obrovskou důvěru vlády a premiéra, že úkol modernizace armády zvládneme.
Vedle mikromanagementu je vám vyčítáno, že třeba vůči podřízeným vystupujete tvrdě.
Nechci hrát na gender studie, proboha, ale jsem ženská a ne každému to v tomto silovém a maskulinním rezortu může být po chuti, takže si musím umět dupnout. Navíc dle zákona, já si ho nevymyslela, je to ministr obrany, který řídí civilní i vojenskou část. A to i personálně na základě kompetenčního zákona, kdy Ministerstvo obrany je ústředním orgánem státní správy, zejména pro zabezpečení obrany ČR a řízení Armády ČR.
Já přece na jednu stranu nemůžu mít tu obrovskou odpovědnost od vlády, i trestněprávní odpovědnost za zakázky, a pak tady být jenom v uvozovkách mašina na podpisy. Já přece musím mít i nějakou možnost kontroly a vhledu, vstupu do těch věcí. Pokud je pak mám hájit na vládě, pokud se za ně mám postavit, tak práva a povinnosti musí být vždy v určité rovnováze.
Nalajnovali jste si s náčelníkem Řehkou hřiště? Když jsme se poptávali, co konkrétního vojákům vadí, jako příklad uváděli vaše trvání na tom, že budete podepisovat vojákům zahraniční kurzy. Není to zbytečné?
Zrovna toto už jsme si s panem generálem dávno vyřídili. Třeba u generálů, kteří jedou na delší dobu do zahraničí, nikdo nezpochybňuje, že by ministr měl vědět a podepisovat či kontrasignovat vyslání. Tam je to naprosto v pořádku. Všechno má vždy nějaký důvod. To není o tom, že bych se ráno vzbudila a řekla si: já tady chci mít tuto pravomoc, já mám málo práce a chci se upodepisovat k smrti. Tak to fakt není.
Tady byl problém u jedné zahraniční školy, velmi drahé školy. Kam se vysílal člověk, který už stejnou školu měl v Čechách. A vlastně mně přišlo líto, že vím o spoustě jiných lidí, kteří na tomto typu kurzu školy nebyli, čekají dlouhou dobu v pořadníku a nepřijde na ně řada. Chtěla bych tedy, aby si generálská rada na takové věci dávala pozor a dávala tam opravdu lidi, kteří podobné kurzy a školy nemají v Čechách.
Podržel vás ve sporu s náčelníkem Řehkou premiér Petr Fiala, k němuž máte blízko?
Bez podpory pana premiéra by nemohl fungovat ani pan generál, ani já a my tu podporu máme. Myslím si, že i ukazujeme, že si této podpory nesmírně vážíme a že ji nechceme zklamat. Toto byla ta nejdůležitější zpráva navenek, že pan premiér byl tím, kdo si s námi sednul ke stolu. My si řekli věci, které si myslím, že jsou naprosto korektní, dohodli jsme se i na tom, že chceme udělat více schůzek, kde budeme informovat pana premiéra o některých našich budoucích projektech.
Uměli byste spolu teď jít na pivo?
Doufám, že ano.
Jak celou věc vnímá ODS? Předhodil vám někdo sarajevský atentát vzhledem k tomu, že kauza odstartovala v době, kdy jste nebyla v republice?
To jsou spíše mé otázky, které si kladu. Jsem zklamaná z některých lidí, ale rozhodně ne z pana náčelníka generálního štábu. Ano, byla jsem ve vzduchu, když mě tady začali odstřelovat, ale osobně bych to k sarajevskému atentátu nepřipodobňovala.
Cítíte podporu v ODS?
Cítím absolutní podporu. Včera jsme měli regionální radu a vysvětlovala jsem kolegům, co se odehrálo a co se stále odehrává.
Kauzu chtěl řešit i prezident republiky. Už jste u něho jednali, případně máte to v plánu?
Žádné pozvání od pana prezidenta jsem nedostala. V pondělí jsme se o tom bavili s Karlem Řehkou na obědě, taky ho nemá. My se ale k panu prezidentovi chceme pozvat sami, protože je před námi summit ve Vilniusu, jsou před námi důležité akvizice, rozpočty a rádi bychom s ním řešili nějak pravidelně naši agendu. Možná teď pan prezident usoudil, že když to s námi vyřešil pan premiér, on už další jednání pořádat nemusí.
Poprvé jsem narazil na informace o možných sporech mezi vámi a náčelníkem Řehkou na přelomu února a března, kdy z čela Vojenské policie odešel Otakar Foltýn, jenž přešel na Hrad. Vojenská policie jej dokonce začala prověřovat. Dala jste k tomu pokyn?
Moc děkuji za tuto otázku. Protože já jsem rozhodně žádný pokyn k zahájení vyšetřování Otakara Foltýna Vojenskou policií nedala.
Vojenská policie uvedla, že postupuje bez podnětu zvenčí. Vy jste sdělila, že Vojenská policie Foltýna prověřuje na podnět Vojenského zpravodajství. Není v tom rozpor?
Nežádala jsem o žádné šetření této věci Vojenskou policii, ale nějaká šetření, která prostě probíhají, probíhají z podnětu Vojenského zpravodajství, nikoliv ministryně. Vojenské zpravodajství není zvenčí, je součástí rezortu Ministerstva obrany.
S Otakarem Foltýnem jste měla spory?
Podporovala jsem plukovníka Foltýna v tom, aby Vojenská policie měla kvalitní personál pro vyšetřování, dokonce jsem i iniciovala schůzku mezi Vojenským zpravodajstvím a Vojenskou policií proto, aby třeba poznatky Vojenského zpravodajství předávali Vojenské policii včas proto, aby Vojenská policie mohla být tou policií, která věci dotahuje do konce. Takže pan plukovník Foltýn ví, že v tomto ohledu měl moji absolutně plnou podporu.
Pak nastal problém se šéfem inspekce, za kterého ale nemohu ani já, ani pan plukovník Foltýn. My jsme tu kauzu zdědili z doby exministra Metnara.
Nebyla to jen záminka?
Ne. Ta obvinění byla vážná a mě opravdu velmi mrzelo, když mi pan plukovník v prosinci informaci o tom, že bylo sděleno obvinění šéfovi inspekce Vojenské policie, neřekl. Nevěděl o tom ani státní tajemník. To narušilo naše vztahy. Mě to mrzí, protože pana plukovníka Foltýna si vážím, vážím si ho jako člověka, který zastává hodnoty, které jsou úplně stejné s mými hodnotami.
(Autor: Ondřej Koutník)