Sedět ve vládě s panem Babišem je pro mě absolutně nemyslitelné

 

O půlnoci rozhodně nespím, jsem sova. Ani o víkendu, ani v pracovním týdnu. Naučila jsem se spát pět hodin denně, když spím déle, mám pocit, že marním čas a nic v ten den už nestihnu. Dlouhé večery většinou trávím doháněním restů, vyřizováním e-mailů nebo přípravou na další pracovní dny, a to včetně těch víkendových. Jsem na facebooku a tam se připojuji skoro vždycky až o půlnoci, už tam mám svoji noční partu nespavců. (smích)

 

Když mám čas, vrhnu se na jednu z knížek, které mám na nočním stolku. Pročtených nocí mám za sebou dost, když se začtu, bohužel neumím přestat a nedočtenou knihu odložit. Poslední večery jsem ale trávila i tím, že jsem dávala dohromady volební program ODS v oblasti obrany. Klasika, papírek u postele a když mě něco dalšího napadlo, zapsala jsem si to, abych to nezaspala. Když netrávím víkendy na nějakých dvojkových akcích, spojených s pracovními povinnostmi, zajdu na oběd k rodičům, k sestře, nebo si jdu vyčistit hlavu na střelnici, zrovna jako tuto neděli. V létě, když mi to čas dovolí, zajedu se potopit do nějakého lomu, nebo navštěvuji kamarády. Teď si už hezkou chvilku slibuji, že se zase rozběhám, protože bych chtěla zvládnout půlmaraton. Uvidíme, práce je hodně a den má bohužel jenom 24 hodin...

 

 

Tak to už je opravdu delší čas, možná naposledy kolem Vánoc a silvestra, kdy jsme se s kamarády sešli a hráli dlouho do noci společenské hry. Na střelnici se snažím chodit jednou za dva týdny, na hodinku, příjemné vyplavení endorfinů a čistá hlava do dalšího pracovního týdne, to moc potřebuji.

 

 

Regionální sněm pražské ODS, který sestavoval kandidátku, se uskutečnil začátkem tohoto týdne. Samozřejmě, že chceme dosáhnout co nejlepšího výsledku, ale žádný pevný či kvantifikovaný cíl jsme si nestanovili. Byla bych velmi ráda, pokud by se nám v Praze podařilo obsadit pozici nejsilnější pravicové strany. Jsem přesvědčena, že pestré obsazení naší kandidátní listiny, která zahrnuje celou řadu výrazných a silných osobností, úspěšných komunálních politiků i odborníků z různých společenských sfér, tomu nahrává. ODS se vypořádala se svými problémy a je připravena znovu s plnou vážností a úsilím bojovat o důvěru veřejnosti. Máme na to vrátit se na špici a uděláme pro to vše, co bude v našich silách.

 

 

Tím nejsilnějším principem, který ODS po celou dobu porevoluční historie naší země prosazovala a prosazuje, je jednoznačně svoboda. Boj za svobodu společnosti, za svobodu každého z nás, je nikdy nekončícím procesem. A já jsem přesvědčena, že důraz na ochranu svobody a soukromí má v současnosti násobně větší prioritu, než tomu v těch uplynulých letech bylo. Současná vláda je nepřítelem svobody nás všech. Chrlí jednu regulaci za druhou, dusí činorodost a kreativitu lidí. Není to jen o elektronické evidenci tržeb. Můžeme vzpomenout celou řadu zákazů a omezení – zákaz prodeje o svátcích, povinné prokazování původu majetku na základě udání, prolomení domovní svobody kvůli kontrolám topení nebo kvůli zabavení legálně držených zbraní, řetězení kontrol podnikatelů i samospráv, zákaz kouření v restauracích atd. Centralizace státní moci a nárůst byrokracie zkrátka zažívají nebývalý boom a my chceme tento trend zvrátit.

 

ODS jde do nadcházejících voleb s důrazem na čtyři klíčové oblasti: rozvoj ekonomiky a podnikání, omezení byrokracie, podporu vzdělávání a zvyšování bezpečnosti. Mně osobně je s ohledem na témata, kterým se dlouhodobě věnuji, nejbližší oblast obrany a bezpečnosti, které v dnešní době čelí množství nových hrozeb. Zároveň podotýkám, že jako lídr kandidátky v Praze a jako starostka Prahy 2 budu klást důraz i na to, co trápí Pražany.

 

 

Praha pod vedením hnutí ANO a Adriany Krnáčové stagnuje, nerozvíjí se. Potřebuje dobudovat klíčové dopravní stavby, jako jsou okruh nebo metro D, potřebuje jasnou vizi dalšího rozvoje, potřebuje posílit bezpečnost v ulicích. To vše jsou věci, které mají vzhledem k tomu, že Praha je hlavním městem, i celostátní přesah.

 

 

Chtěla bych zdůraznit, že jde o dezinterpretaci. Václav Klaus mladší v dotyčném rozhovoru zjednodušeně především uvedl, že ODS může jít do vlády pouze za předpokladu, že bude dostatečně silná k prosazování svých priorit a takto své vyjádření později znovu i vysvětlil na svém facebookovém profilu. Sedět ve vládě s panem Babišem je pro mě absolutně nemyslitelné! Zároveň popíram jakékoliv spekulace o tom, že se vedou nějaká jednání o spolupráci ODS s Andrejem Babišem. Nic takového není pravda a tyto fámy vytvářejí lidé, kteří chtějí ODS před volbami oslabit. Vše je především v rukou voličů. Pokud zde chtějí mít silnou pravicovou vládu, která otočí současný trend směřování k všemocnému a přeregulovanému státu, pak je to možné pouze tehdy, pokud ODS jako jediná relevantní pravicová strana bude silná.

 

 

Tak to je možná jediná teze, na které se po hodně dlouhé době s premiérem Sobotkou shodnu. Nedovedu si takovou praxi představit ve standardní demokratické politické straně. Neformální absolutní moc Andreje Babiše v rámci ANO byla zřejmá samozřejmě i dosud. Fakt, že tuto moc ANO postupně ukotvuje i do svých stanov, je jen důkazem toho, že Andrej Babiš si ve srovnání s ostatními politiky může dovolit vše a že jeho bohorovnost nemá meze. Díky tomu, že přední, jím ovládaná média, o tom mlčí, respektive na tento nonsens dostatečně kriticky nepoukazují, stává se tato praxe normou. Považuji to za velkou hrozbu pro demokracii v naší zemi. Pokud v hlavních politických silách nefungují demokratické principy, nemohou fungovat ani ve státě.

 

 

Ta otázka má dvě roviny. Jednou je hodnocení Andreje Babiše a v tom se s premiérem opět shoduji. Předseda ANO je klasickým produktem normalizačních elit, které ze svého předrevolučního postavení vytěžily maximum, aby si zachovaly svůj vliv i po revoluci. Babiš byl za komunismu součástí establishmentu, o který se totalitní režim opíral. Soud může natisíckrát vyřknout, že nebyl agentem StB, ale moje pochybnosti nevyvrátil. Řada důkazů o jeho spolupráci s touto tajnou službou nebyla „připuštěna“, stejně jako soud nepovolil výslechy všech relevantních svědků. Zvláštní...

 

Andrej Babiš bezesporu patřil mezi komunistické prominenty. Bez toho, aby si s tehdejším režimem zadal, by nemohl mít možnosti, jaké tehdy 99 procent společnosti nemělo. Stejně tak je pouhým přeludem to, že je v politice nováčkem. Ano, po revoluci nebyl aktivním politikem, ale byl součástí systému, který nyní kritizuje. Jeho podnikání je založeno na tvrdém lobbingu, na ovlivňování politiků, na pochybných privatizacích státních podniků a na predátorských praktikách.

 

Druhou věcí je to, že premiér si účastí Andreje Babiše ve vládě omlouvá budoucí potenciální spolupráci s komunisty na vládní úrovni. To je pro ODS naprosto nepřijatelné. Komunisté měli mnoho příležitostí, jak se odříznout od své minulosti a jak se omluvit za zlo a oběti, které v naší zemi napáchali. Neučinili tak a mnozí z nich se naopak k této minulosti dodnes hrdě hlásí. Jejich účast ve vládě je pro mě stále nepředstavitelná a nerozumím tomu, proč ji předseda sociálně demokratické strany, která s nimi má velmi neblahou historickou zkušenost, připouští. Je to jen otvírání pověstné Pandořiny skříňky.

 

 

Spolupráce pravicových stran je podle mě důležitá a ODS je jedinou stranou, která pro ni něco reálného dělá. Dohodli jsme se na předvolební spolupráci se Stranou soukromníků, s níž máme značný programový průnik. S TOP 09 pak naše spolupráce v řadě otázek, a nejen v Poslanecké sněmovně, také funguje a jasně jsme prokázali, že jsme schopni se dohodnout i přes leckteré programové rozdíly.

 

Pokud jde o to, s kým budeme a nebudeme soupeřit ve volbách, pak ode mne nečekejte jednoznačnou odpověď. Naším soupeřem jsou všichni, pro které jsou svoboda společnosti, aktivita a pracovitost lidí, jejich soukromí a jejich bezpečnost jen cárem papíru. My zkrátka chceme zastavit současnou levicově-populistickou vládu, chceme, aby stát lidi neobtěžoval, ale sloužil jim, chceme obrátit kurz od nesvobody, ke které naše země v posledních letech směřuje, ke svobodě. A budeme spolupracovat s těmi, kteří v tomto smýšlí stejně.

 

 

To nechci hodnotit. Spolupráce těchto dvou stran je prozatím stále jen deklarací s neznámým vyústěním. Do voleb zbývá stále ještě dost času a na jakékoliv odhady je proto brzy. Uvidíme teprve, zda se opravdu podaří jejich dohoda na společných kandidátkách, na obsazení čelných pozic a pozice celostátního lídra. My jako ODS určitě nebudeme hledět na to, jaké šance mají ostatní, ale soustředíme se především na to, aby náš úspěch byl co největší.

 

 

O kandidátech na prezidenta a o tom, koho budeme nominovat či koho podpoříme, v tuto chvíli vedeme uvnitř strany živou diskusi. Vím, že času na oznámení kandidatury mnoho nezbývá, neboť prezidenta nelze vytáhnout jako králíka z klobouku dva měsíce před volbami. Mezi kandidáty, kteří se v tuto chvíli nabízejí, nevidím nikoho, koho bych osobně preferovala a koho bych ráda na Hradě viděla. A žádná jména, která bych nejdříve neřekla svým kolegům z ODS, do médií vykřikovat nechci, protože respektuji týmového ducha.

 

Co říkáte novému návrhu ministerstva vnitra, který má omezit práva cizinců v ČR?
 

Je pravdou, že například Německo, kam směřuje největší proud migrantů, má podle veřejně dostupných informací kvůli svému azylovému systému značné problémy s tím vyhostit ty, kteří nemají právo na azyl. Zdlouhavé řízení o vyhoštění pak vede k tomu, že se na území země mohou volně pohybovat lidé, kteří obratně, často i s nezanedbatelnou pomocí rozličných nevládních organizací, zneužívají tento systém, aby své faktické vyhoštění ze země co nejvíce oddálili. Není tedy možné, aby se v České republice v budoucnu stalo něco podobného.

 

Argument, že v současné době Česká republika není cílovou destinací migrantů, neobstojí. Česká republika musí být připravena již dnes na celou řadu scénářů, které by mohly přímo ohrozit bezpečnost naší země, a nemůže čekat se založenýma rukama, až tyto scénáře nastanou. Zatím jsem neměla příležitost se s médii často zmiňovaným návrhem, který předložil kolega Klučka, podrobně seznámit a uvidím, jak dopadne jednání výboru pro bezpečnost, který se příští týden návrhem zákona bude zabývat. Obecně však mohu říci, že v samotné novele zákona o pobytu cizinců na území České republiky, kterou ministerstvo předložilo Poslanecké sněmovně, nevidím zásadnější problémy.

 

 

Pokud narážíte na návrh novely ústavního zákona o bezpečnosti ČR, pak musím zdůraznit, že tento návrh nemá s druhým dodatkem Ústavy Spojených států nic společného. Americký právní rámec legální držby zbraní je zcela odlišný a vychází z jiných principů, z jiné tradice a mentality. Druhý dodatek mimo jiné hovoří o zakládání ozbrojené domobrany a o to ve zmíněném návrhu změny ústavního zákona opravdu nejde. Jako spolupředkladatelka tohoto návrhu mohu odpovědně říct, že nejde o to, aby lidé mohli zakládat vlastní ozbrojené milice.

 

Cílem je pouze jednoznačně deklarovat, že legální držba zbraní ošetřená příslušnou legislativou, která v českém případě patří k nejpropracovanějším na světě, je jedním ze základních práv a že legální a zákona dbalí střelci tvoří jakousi přidanou hodnotu systému obrany a bezpečnosti našeho státu. Zároveň podotýkám, že za tímto návrhem nestojí ani snaha o to, aby se lidé začali houfně ozbrojovat. Nechceme, aby počet zbraní ve společnosti rostl. Cílem je garantovat, že právo držet zbraň za zákonem daných podmínek je neoddělitelnou součástí svobodné společnosti.

 

Vůbec nezastírám, že návrh novely ústavního zákona o bezpečnosti je reakcí na zcela neopodstatněnou a absurdní směrnici o zbraních, kterou navrhla Evropská komise a která chce občany odzbrojit, aby je „ochránila před teroristy“. Chceme tím vyslat jasný signál, že s touto regulací nesouhlasíme a že budeme bránit jejímu přijetí i za cenu sankcí. A pokud někdo říká, že tento krok ničemu nezabrání, pak tvrdím, že i kdyby byl pouze deklarací, má svůj význam a nevidím na něm nic špatného.

 

 

Nechápu, kde bere tento demagog, revolucionář a nevzdělanec právo jakkoli naší zemi vyhrožovat? Jeho vyjádření považuji za vrchol drzosti a pochybuji, že když to říkal, tak byl střízlivý. Jeho hodnocení „úspěchu“ Německa v migrační krizi lze krásně přirovnat ke lživé manipulaci s emisemi dieselových motorů TDI koncernu Volkswagen v nedávných letech. Podle hesla: Zapírat skutečnost až do poslední chvíle! Každý vidí, že reálné dění v německých ulicích a proměna nálad ve společnosti svědčí o naprostém opaku toho, co nám pan Schulz tvrdí.

 

Není ani pochyb, že Martin Schulz jako ryzí levicový ideolog – ke kterému chodili pro rady čelní představitelé levicových stran z celé Evropy, naše sociální demokraty nevyjímaje – dovedl současnou EU na pokraj rozpadu. Skutečnost, že si po svém návratu na německou domácí politickou scénu troufá kandidovat na kancléře, svaluje vinu za svůj neúspěch v čele europarlamentu na členské země a nevidí si na špičku nosu, svědčí o tom, že nemá žádnou sebereflexi. Ačkoliv se v celé řadě otázek s kancléřkou Angelou Merkelovou nemohu ztotožnit, domnívám se, že pokud by ji ve funkci vystřídal právě tento člověk, byla by to pro Německo i pro celou Unii katastrofa.

 

 

Není určitě možné ukázat prstem na jeden problém či hrozbu a říct o ní, že je tou největší. Současný svět je nesmírně komplikovaný a existuje celá řada hrozeb, které jsou provázané a vzájemně spolu souvisejí. A to jak v oblasti vnější, tak vnitřní bezpečnosti. Přesto lze uvést několik oblastí, které mají potenciál naši bezpečnost ohrozit bezprostředně.

 

Pokud jde o vnitřní bezpečnost, pak za velmi rizikový považuji pokračující rozvrat policie, který neřeší ani nově předložená vládní novela služebního zákona příslušníků bezpečnostních sborů. V tomto kontextu pak rozhodně není šťastná ani snaha o posilování pravomocí ostatních bezpečnostních sborů a o vytváření „paralelních policií“. Každý bezpečnostní sbor má svou vlastní úlohu a neměly by si do nich vzájemně zasahovat. A delegovat funkce policie například na celní správu nebo na vojenskou policii, to je cesta do pekel.

 

Na pomezí vnitřního a vnějšího ohrožení je pro nás nepochybně stále nevyřešená migrační krize. A to není o nějaké snaze strašit naši veřejnost uprchlíky, kteří zde zatím ve větším počtu nejsou. Divoký a nekontrolovatelný příliv migrantů do Evropy, který stále není zastaven, může vést k destabilizaci jednotlivých cílových zemí. A pokud nenalezneme řešení, tak to na středoevropský stát, jakým je Česká republika, nutně musí mít nějaký dopad.

 

Za okruh vnějších hrozeb pak lze jistě jmenovat mnoho nestabilních oblastí a regionů, jejichž vývoj na naši bezpečnost může mít minimálně nepřímý vliv, ať už jde o Ukrajinu, Blízký východ, Kavkaz a podobně. V této souvislosti je pak hrozbou i stav naší armády a obranyschopnosti, která za současné vlády bohužel nezaznamenala žádný zásadnější progres. V neposlední řadě považuji za vážnou hrozbu, která protíná všechny bezpečnostní roviny, riziko kybernetických útoků a jiných hybridních metod boje, jež využívají jak státní, tak ale i nestátní aktéři, kterých v posledních letech přibývá.