Prezidentské námluvy s Kremlem nejenže rozdělují naši společnost, ale zároveň ohrožují pracně vybudovanou image České republiky jakožto spolehlivého spojence Západu, říká poslankyně ODS Jana Černochová na adresu prezidenta Miloše Zemana. Za hranicí vkusu je podle ní i kauza kolem novináře Ferdinanda Peroutky. „Provokace, kontroverze a trapnost jsou pro prezidenta Zemana živnou půdou,“ prohlásila. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz také vysvětlila, proč v případě hlasování o nedůvěře Sobotkově vládě nejde jen o plané gesto.
Opoziční strany ve sněmovně – ODS, TOP 09 a Úsvit – se rozhodly po roce a půl od sněmovních voleb vyvolat hlasování o nedůvěře vládě. Bylo tou pověstnou poslední kapkou prodloužení podpory biopaliv první generace, které je výhodné pro majitele Agrofertu a ministra financí Andreje Babiše, nebo je důvodů víc?
Máte pravdu v tom, že podpora biopaliv a kličkování, a nakonec vlastně i lež hnutí ANO a jeho předsedy Babiše ohledně tohoto zákona, byly tou poslední kapkou. Důvodů, proč si tato vláda zaslouží vyslovit nedůvěru, je ale samozřejmě daleko víc. Za sebe a za ODS mohu říct, že Sobotkova vláda je pro nás nepřijatelná zejména kvůli tomu, jakým způsobem se chová k živnostníkům, k lidem, kteří jsou pracovití, samostatní a nezávislí na státu. Premiér a jeho ministři si z nepochopitelných důvodů právě z těchto lidí udělali svůj terč a pokusné králíky a stále jen zkouší, co vydrží.
Předseda poslaneckého klubu hnutí ANO Jaroslav Faltýnek prohlásil, že opozice nemá žádné téma, jediným tématem je Babiš. Ovšem podle vašich slov se zdá, že je dost jiných témat ke kritice kroků vládní koalice, ale Babiše a jeho politické, podnikatelské a mediální propojení prostě považujete za největší hrozbu. Rozumím tomu správně?
Je to jistě jedna z největších hrozeb souvisejících se současnou vládou, ale rozhodně není pravdou, že by kritika ministra financí byla naším programem. Na rozdíl od hnutí ANO, ODS má jak svůj dlouhodobý program, tak program, se kterým jsme šli do parlamentních voleb. A témat, kde se s vládou neshodujeme, je mnoho. Lze zmínit plánované registrační pokladny, neexistující koncepci důchodového systému, rostoucí počet úředníků na ministerstvech a bující byrokracii, neustálé omezování svobody občanů např. ve formě regulace otvírací doby v obchodech, v oblasti obrany, které se věnuji, zcela neopodstatněný návrh na zavedení „papírových“ odvodů apod. Náš pohled na stát, jeho úlohu a řízení je zkrátka diametrálně odlišný; a současnou koalici považujeme za dohodu mezi socialisty, kteří mají možnost realizovat své utopistické představy o společnosti, a Andrejem Babišem, kterému ČSSD dává prostor k budování jeho mocenského státního monopolu. Lidovci jen nečinně přihlížejí.
Premiér Bohuslav Sobotka se snahám opozice vyslovit nedůvěru vládě vysmál. Prohlásil, že je to plané gesto, které má jen zdržovat vládní koalici od práce. A poukázal na sněmovní matematiku, která ukazuje, že v dolní komoře má vládní koalice pohodlnou většinu 111 hlasů. Myslíte, že existuje naděje, že se k vám někdo z vládní koalice připojí, nebo prostě jen považujete za potřebné upozornit veřejnost na střet zájmů v případě Andreje Babiše, oněmž sice mluví i jeho koaliční partneři, ale přitom mu sekundují?
Sněmovní matematiku samozřejmě dobře známe, jsme realisté, nicméně nejde o plané gesto. I kdyby šlo jen o to poukázat na onen nevídaný střet zájmů, v jakém se Babiš nachází, a na to, jak si ze svých voličů dělá dnes a denně „dobrý den“ za pomoci lží, polopravd a úskoků, považuji to za důležité. Zda se k nám připojí i někteří poslanci z vládního tábora, je otázkou. Ale dobře vím, že mnohým z nich se současný stav zajídá a jsou si vědomi toho, že demokracie v naší zemi dostává zabrat. Byla bych určitě ráda, kdyby projevili odvahu.
Budete ve sněmovně jednat i s komunisty, aby návrh tří opozičních stran podpořili, nebo to považujete za zbytečné?
S komunisty jsme o návrhu na mimořádnou schůzi nejednali. Z mnoha sněmovních hlasování je patrné, že jsou tichým spojencem vlády, socialistické návrhy zákonů jim logicky konvenují a proti koalici nehlasovali ani při jejím vzniku. Rovněž při hlasování o biopalivech vládu podrželi, tudíž se domnívám, že je zjevné, na které straně stojí.
Místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek nazval vládní koalici kvůli podpoře biopaliv bandou korupčníků a lhářů, která je součástí jedné jediné mateřské společnosti, a to je Agrofert. Nejsou to přece jen trochu silná slova?
Myslím, že je zcela zjevné, že pod touto vládou se Agrofertu daří, a nejen ANO, ale i všechny ostatní vládní strany ochotně jeho zájmy hájí. Návrh týkající se další podpory biopaliv Poslanecké sněmovně předložil lidovecký ministr Jurečka, sociální demokraté aktivně hlasovali proti pozměňovacímu návrhu, který měl tuto podporu ukončit atd. To vše je důkazem pro to, co jsem již řekla – vláda prosazuje levicový program výměnou za mocenskou expanzi Agrofertu.
Reakce šéfa ANO Andreje Babiše na kritiku se svezla do velmi osobní roviny, napadal především místopředsedu TOP 09 Miroslava Kalouska, prohlásil, že je permanentně opilý, proto podle něj vystoupil tak emotivně. A ministr financí hrozil, že Kalousek bude dostávat před svým vystoupením ve sněmovně dýchnout. Ale nebyl to právě Babiš, kdo v reakci na interpelaci nazval Kalouska zlodějem, korupčníkem a tunelářem? Ve sněmovně už probíhaly různé střety, ale je vůbec možné spadnout ještě níž?
Je to smutný pohled a věřím, že u veřejnosti tato úroveň komunikace vede jen k dalšímu znechucení z politiky, což považuji za velké riziko. Na druhé straně je z toho patrné, že právě s hnutím ANO, které slibovalo novou, transparentní a kultivovanou politiku, naopak přichází ještě horší úroveň politické kultury a nepokory. Babiš a celé jeho hnutí propadli dojmu, že si díky své popularitě založené na obelhávání české veřejnosti kvalitním PR mohou dovolit vše. A zda lze spadnout ještě níž? Myslím, že to lze vždy, ale být bych u toho již nechtěla.
Česká republika získává čím dál horší obraz ve světě. Ale není to jen vinou v demokratických zemích nebývalého střetu zájmů Andreje Babiše, ale i „zásluhou“ prezidenta, který se chová především v zahraniční politice jako sólista. Jak jste vnímala jeho cestu do Moskvy, jednání s prezidentem Ruska Vladimirem Putinem a výroky Miloše Zemana o zrušení sankcí a konci občanské války na Ukrajině?
Koketování prezidenta Zemana s Vladimirem Putinem se mi hrubě nelíbí. Hrad má ke Kremlu nejblíže od roku 1989 a já velmi dobře chápu, proč tomu tak je, a jakými zájmy je tato vazba posilována. Prezident si zároveň libuje v kontroverzi, v provokacích a silných výrocích. Při tom všem se ale neohlíží na to, že jeho úřad by měl mít především patřičnou důstojnost a měl by spíše společnost spojovat, a ne ji rozdělovat. Prezidentské námluvy s Kremlem nejen že rozdělují naši společnost, ale zároveň ohrožují pracně vybudovanou image České republiky jakožto spolehlivého spojence Západu. A to je dle mého názoru to největší riziko. Jak nás naši partneři a spojenci mohou brát vážně, když naše exekutiva nemluví jedním hlasem a naše hlava státu si jezdí do Moskvy pro pochvaly?
Prezident a jeho mluvčí vedou také jednostrannou válku s dávno zesnulým novinářem Ferdinandem Peroutkou. Co této záležitosti, z níž se vyvinula nekonečná kauza hledání neexistujícího článku, neschopnosti omluvy a předhazování různých vytržených vět z jiných článků, říkáte?
Tato kauza je na míle za hranicí vkusu, ale jak jsem již uvedla, provokace, kontroverze a trapnost jsou pro prezidenta Zemana živnou půdou. Takže očekávám, že dehonestace Ferdinanda Peroutky ze strany Hradu bude pokračovat, ačkoliv mohla a měla již dávno skončit. Novinářských osobností Peroutkova formátu naše země mnoho neměla. Vést boj s takovým člověkem, který je víc než tři desítky let po smrti a nemůže uvést jakýkoliv svůj výrok na pravou míru, s člověkem, u kterého není pochyb o tom, že byl bytostným demokratem, to je projev slabošství a ubohosti.
Někdejší ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková označila Miloše Zemana za největší bezpečnostní riziko pro Českou republiku, za pátou kolonu, která hájí zájmy cizí mocnosti, což podle ní už může naplňovat skutkovou podstatu velezrady. Senátní výbor se bude zabývat peticí občanů, kteří jsou stejného názoru a vyzývají zákonodárce, aby podali žalobu k Ústavnímu soudu. Ale podle nového znění ústavy je k tomu potřeba nejen třípětinová většina senátorů, ale i třípětinová většina poslanců. Není načase iniciovat něco podobného i v Poslanecké sněmovně, nebo je to zatím předem ztracená věc?
Domnívám se, že tato iniciativa nemá mnoho šancí na úspěch. Něco jiného je veřejná kritika výroků a postojů prezidenta, a něco zcela jiného je pak dokazování před soudem. Realisticky vzato, nevidím ve Sněmovně ani v Senátu dostatečnou podporu pro takový krok.
Váš stranický kolega, exministr obrany Alexandr Vondra prohlásil k provokativním výrokům Miloše Zemana, že je pronáší úmyslně, protože chce kandidovat v dalším volebním období, byť to Zeman oficiálně nepotvrdil, a tak se snaží držet ve stálé pohotovosti skalní jádro svých příznivců. Sdílíte tento názor?
Miloš Zeman je zkušený politik a dobře ví, že je důležité, aby se o něm psalo, aby si udržel pozornost veřejnosti a zejména svého voličského jádra. Je zřejmé, že bez silných vyjádření by takový prostor nezískal. Nepochybuji o tom, že pokud mu to jeho zdravotní stav dovolí, pokusí se o znovuzvolení. Zároveň si myslím, že to však není jediný motiv, který vede jeho činy a výroky.
Bývalá předsedkyně Poslanecké sněmovny za ODS Miroslava Němcová je přesvědčena, že Miloš Zeman je nevyrovnaná, narušená osobnost, ale také řada odborníků soudí, že už v jeho případě jde o nějakou neurologickou poruchu. Co si o tom myslíte?
Já samozřejmě nejsem ani psycholog, ani psychiatr, ale jistá touha po vyhledávání konfliktů, po tom být neustále ve střetu a vyhledávat si nepřátele, snaha odlišovat se za každou cenu a libovat si v kritice a urážkách své vlastní osobnosti, to vše svědčí o určité nevyrovnanosti nebo psychické vadě. Za obvyklé či normální to rozhodně nepovažuji.
Dveře k moci Andreji Babišovi a hnutí ANO otevřel pád vlády a předčasné volby, které vyvolala monstrózní policejní akce v takzvané kauze Nagyová. Bublina s domovními prohlídkami u bohatých lobbistů, zabavení milionů korun a kilogramů zlata, s uvalením vazby na bývalé poslance ODS, ředitelku premiérova kabinetu, šéfa Vojenského zpravodajství a dalších lidí pomalu splaskla. Ale u soudu a pak i v médiích se objevují odposlechy osobních rozhovorů mezi jednotlivými aktéry, které sice nijak nepřispívají k potvrzení obžaloby, ale poškozují nejen obžalované, ale i další osoby. Jak to vnímáte?
V této záležitosti je, myslím, již dávno zřejmé, že policisté a státní zástupci přestřelili. Zveřejňování odposlechů je naprosto nevkusné a je mi velmi líto paní Radky Nečasové, kterou považuji za inteligentní, šarmantní a kultivovanou dámu, že vyřčené věty o sobě musí číst a poslouchat. Na druhou stranu, přestože nechci nijak kohokoliv obhajovat, mám za to, že nafouknuté rozměry této kauzy a PR, kterého se jí dostává, jsou ve vztahu ke katastrofálním dopadům, jaké měla na český politický systém, naprosto neadekvátní. Bulvarizace naší politiky zveřejňováním odposlechů v této kauze přesáhla podle mého názoru zdravou míru.
Pokud skutečně Vrchní státní zastupitelství v Olomouci neprokáže nějaký zásadní trestnýčin, čímž nemyslím nezdanění kabelek ředitelky premiérova kabinetu, neměla by být vyvozena vůči žalobcům, kteří změnili politickou mapu Česka, nějaká odpovědnost, aby už se podobný zásah bez zásadních důkazů, který svrhne vládu, v budoucnu nemohl opakovat?
Vzpomínáte na tu sebevědomou a megalomanskou tiskovou konferenci policie a státních zástupců? Každý divák, který se na to tehdy díval, musel mít pocit, že se blíží konec světa a rozpadá se stát v přímém přenosu a že parta supermanů, co tam vystupovala, právě odvrátila Armagedon. Ano, odpovědnost by zcela jistě být vyvozena měla a měli by ji ideálně vyvodit sami ti, kteří celou kauzu chybně právně posoudili. Jsem ale v tomto ohledu skeptická a obávám se, že vše vyzní do ztracena, neboť policisté a státní zástupci jsou bohužel v naší společnosti vnímáni jako neomylní a nedotknutelní, na rozdíl od politiků. A to je chyba, protože jsem přesvědčena, že boj o moc se nevede jen na politické úrovni či v parlamentu, ale také na úrovni státní exekutivy a justice.