Tomáš Kolomazník napsal pro nezávislý internetový deník České souvislosti článek, který reaguje na analýzu Centra pro bezpečnostní analýzy a prevenci, která bilancuje činnost Výboru pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Při rozdělování jednotlivých výborů byl Výbor pro obranu PS PČR přidělen nejmenší straně – Úsvitu T. Okamury. Už tento krok předeslal, jakou váhu vládní koalice obraně přisuzuje. Vývoj ale ukázal, že obrana naší země se stala významným tématem, a to v souvislosti se změnou bezpečnostního prostředí. Z tohoto důvodu vznikla i potřeba otevřít diskuzi k přehodnocení přístupu k jejímu zabezpečení.
Z outsidera klíčovým oponentem Ministerstva obrany
Výbor v první polovině svého funkčního období projednával novelizaci řady zákonů, které svým způsobem změní přístup naší země k zajištění obrany. K těm nejvýznamnějším patří zejména zákon o branné povinnosti, zákon o zajišťování obrany a nový zákon o službě vojáků v záloze. Jedná se o nejvýznamnější změny od roku 2005, kdy byla zrušena povinná vojenská služba.
Výbor sehrál klíčovou roli především v souvislosti s novelizací branného zákona, v rámci kterého Ministerstvo obrany navrhlo obnovit plošnou odvodní povinnost. Proti ní se postavili nejenom opoziční, ale i koaliční poslanci, především za ČSSD. Uvedená legislativa je sice stále ve schvalovacím procesu, poslancům se však podařilo přesvědčit ministerstvo, aby od této myšlenky ustoupilo.
Kdo se ve výboru doopravdy snaží?
Intenzita zapojení poslanců do tohoto procesu je ale různá. Významnou roli ve výboru hrají koaliční poslanci I. Gabal a A. Seďa, z opozičních poslanců je to zejména J. Černochová; ta je z hlediska počtu vystoupení i četnosti interpelací nejaktivnějším členem výboru. Je paradoxem, že poslanci za hnutí ANO jsou naopak velmi málo viditelní.
Aktivní jsou především ti poslanci, kteří už mají zkušenost z práce ve výboru a byli jeho členy v minulém volebním období – A. Seďa, J. Černochová a V. Klučka. K těm méně aktivním překvapivě patří ti, kdo mají zkušenost z oblasti obrany, jako například již zmiňovaní poslanci za hnutí ANO, mezi které patří B. Chalupa, J. Hájek, M. Brázdil nebo A. Černý a S. Mackovík za KSČM.
Místo pro střety mezi ČSSD a ANO
Výbor se také stal místem střetů mezi koaličními stranami, ČSSD a hnutím ANO. ČSSD zejména ústy svého poslance A. Sedi několikrát interpelovala svého koaličního ministra Stropnického, jednalo se například o vojenské školy, přepravní kapacity AČR, kontrolu uskladněné munice, situaci ve Vrběticích a bezpečnostní strategii ČR. Uvedená situace je důkazem, že ČSSD má dlouhodobě řadu výhrad k jednotlivým krokům svého koaličního partnera na Ministerstvu obrany, jakožto i v jiných resortech, v jejichž čele stojí ministři za ANO.
Kritika vyvrcholila zejména při schvalování již zmiňovaného Branného zákona. S jeho podobou, jak ji předložila vláda, kromě opozičních poslanců nesouhlasili i poslanci vládních stran A. Seďa a I. Gabal.
Je nesporné, že vláda, která vzešla z předčasných voleb v roce 2013, podcenila nutnost změn v pojetí zajištění obrany našeho státu. Ve svém programovém prohlášení se omezila na deklaraci plnění koaličních závazků (NATO a EU) a zlepšení hospodaření v resortu. Na parlamentní půdě ale ponechala výbor té nejmenší straně a dala mu tak nálepku „outsidera“.
Výbor pro obranu se ale stal významným subjektem, který je schopen, alespoň částečně, usměrňovat resort obrany směrem, který naše země potřebuje. Z tohoto pohledu lze jeho činnost hodnotit pozitivně. Uvidíme, zda Výbor bude v nastaveném kurzu pokračovat i ve druhé polovině svého funkčního období.
Celou analýzu fungování výboru včetně přehledů práce jednotlivých poslanců najdete zde.
Originál článku Tomáše Kolomazníka zveřejněný na serveru České souvislosti najdete zde.