(iDNES.cz) Personální politika této vlády není rozhodně učebnicová. Je to patrné například na obsazování ministerských postů, na duálním ministrovi Havlíčkovi či orloji na ministerstvu zdravotnictví během největší pandemie naší doby.
A bohužel, obětí vládní anti-personalistiky, je i Bezpečnostní informační služba. Tedy zpravodajská organizace, která patří k jedněm z pilířů zajišťování bezpečnosti našeho státu a bez stability, především personální a předvídatelnosti, se začne rozkládat. Až má v posledních týdnech člověk pocit, jestli to není cílem...
O konci mandátu současného ředitele BIS Michala Koudelky se ví vlastně od jeho nástupu do funkce. Premiér Andrej Babiš nemůže tvrdit opak. Naše země má nastaveny procesy i pravidla pro jmenování představitelů různých organizací, včetně zpravodajských služeb, aby nedocházelo ke zbytečným zmatkům a destabilizaci. Tak v čem je problém? Jako vždy, v lidech. Případ ředitele Koudelky je smutnou ukázkou, že byť je vše nastaveno správně, může být na konci všeho fraška, která poškozuje to, co si máme nejvíce chránit, tedy ty, kteří se starají o naši bezpečnost.
Prezident Zeman nesnáší Michala Koudelku, protože mu několikrát šlápl na ruské kuří oko a pak nepřišel políbit prsten. Jeho výhrady k činnosti služby i jejího ředitele byly dosud banální, zástupné nebo úplně mimo mísu, a tak zbývá jen prskání jedu a tlak na premiéra Andreje Babiše, aby se Koudelky zbavil. Premiérovi se do toho evidentně nechce, a proto zvolil taktiku vyčkávání, až problém sám zmizí, čímž sám vlezl do pasti. Realita je takto jednoduchá, zbytek jsou jen řeči, které tento fakt mají zastírat.
Naposledy třeba premiérova výtka, že je Michal Koudelka příliš často v médiích a že „tajná služba“ má být tajná. Hm, Freud by si asi něco pomyslel, ale já se budu držet faktů - Státní „tajnou“ bezpečnost už dávno díkybohu nemáme, pane premiére... A jestli je ředitel Koudelka v poslední době víc v médiích, není to jeho vinou, ale vinou právě nerozhodnosti premiéra této země. Holt neschopnost rozhodnout tak zásadní věc a prskání hradního pána přitahuje média. To je pochopitelné.
Jinak, pokud se člověk podívá na data, tak Michal Koudelka v posledních letech v médiích příliš nevystupoval. Konkrétně, za pět let svého mandátu poskytl POUZE pět velkých rozhovorů v psaných médiích. NIKDY neposkytl rozhovor rádiím či televizím.
Pro srovnání, ředitelé zbylých dvou zpravodajských služeb, tedy Vojenského zpravodajství (VZ) a Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) jsou mediálně aktivní srovnatelně, možná i více. Ředitel VZ poskytoval rozhovory už rok po svém nástupu, a to včetně České televize, dále poskytl nejméně tři rozhovory tištěným médiím, vystupoval na tiskových konferencích ministerstva obrany a vyjadřoval se osobně k řadě témat od kauzy „Libanon“ až po případ Vrbětice. Ředitel ÚZSI poskytl zatím po prvním roce ve funkci jeden velký tištěný rozhovor. Absolutně jim to nevyčítám, naopak. Moderní “služba” musí umět i „citlivě“ komunikovat s veřejností.
Říkat tedy, že ředitel BIS je přehnaně mediálně aktivní, je lež, v české zpravodajské komunitě není v tomto smyslu zdaleka na prvním místě. To, že se často v médiích o něm a o BIS hovoří, není jeho vinou, ale zásluhou medializace služby a jeho osoby plynoucí obvykle z politické situace v naší zemi.
Navíc už není 19. století a zpravodajské služby komunikují s veřejností naprosto standardně, byť ne tolik jako ostatní instituce státu, což je logické. Jejich činnost upravují zákony, jsou kontrolovány parlamentními a dalšími orgány, jsou známa jména ředitelů i dalších funkcionářů a většina vydává výroční zprávy. Zkrátka i služby skládají účty, protože ten, kdo je platí, tedy občan, má znát, co dělají a jak hodnotí bezpečnostní situaci, rizika a ohrožení.
Zvláště po 11. září 2001 se zpravodajské služby komunikačně více otevřely. I běžní občané musí v obecných obrysech vědět, jaké nástroje a organizace pro boj s terorismem vlády mají, protože jsou součástí obrany proti němu. Veřejnost, to jsou miliony očí a uší. A řada případů teroristických útoků v Evropě ukázala, jak důležitou součástí prevence i vyšetřování jsou občané. Proto také například v rámci Bernského klubu, který sdružuje řadu evropských zpravodajských služeb, mají tyto služby obvykle své komunikační týmy, tisková oddělení, tiskové mluvčí a podobně. Jednočlenný komunikační tým BIS je mezi nimi spíše raritou.
Ředitelé zpravodajských služeb demokratických zemí jsou veřejně známé osobnosti, které se v omezeném rozsahu, ale poměrně pravidelně vyjadřují v médiích. Naposledy vzbudil velký ohlas ředitel MI6 Richard Moore, který překvapil nejen aktivitami na sociálních sítích, ale poskytl i velký videorozhovor.
Ředitel německé BfV každý rok před veřejností prezentuje obdobu české výroční zprávy BIS a vyjadřuje se k aktuálním bezpečnostním otázkám. V červnu letošního roku poskytl velký rozhovor listu Welt am Sonntag nový šéf BfV Thomas Haldenwang.
Pro někoho možná překvapivě s veřejností komunikují i ředitelé ruských zpravodajských služeb. Velmi aktivní jsou ředitelé GRU a SVR Sergej Naryškin a Igor Kostyukov. V letošním roce se například Naryškin opakovaně vyjadřoval v médiích ke sporům s Českou republikou. Šéf GRU Igor Kostyukov se v médiích také vyjadřuje pravidelně a na YouTube najdete i video z jeho vystoupení. Sergej Naryškin zase poskytl rozhovor britské veřejnoprávní BBC.
Nesmíme skákat na zástupné výtky u tak zásadní věci, jako je obsazení postupu ředitele zpravodajské služby. Programem Miloše Zemana je pouze uspokojení ega a osobní msta. A v tom by mu premiér této země neměl pomáhat, protože společně jen rozkládají systém tohoto státu budovaný 30 let.