(www.parlamentnilisty.cz) „Mnozí lidé z menších sídel a z venkova mají také pocit, že příslušníci toho druhého, ‚pražského‘ světa na ně nahlížejí shora a Miloš Zeman je pro ně ten, kdo jim rozumí a kdo je v tom druhém světě jejich zastáncem, což byla pro ně silná motivace, proč při volbách nezůstat doma,“ analyzovala nedávné prezidentské volby poslankyně a předsedkyně výboru pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Jana Černochová. Ke své nedávné kritice ministra Stropnického pak ještě uvedla: „Ministerstvo obrany je pozadu se svými plány, zpomaluje se modernizace armády, musejí se udržovat zastaralé systémy, ale hlavně se promrhává období hojnosti posledních let. Já už jsem ho za to k odpovědnosti volala několikrát. Ale je to na něm a na Andreji Babišovi, co z faktů, které se nyní objevují, vlastně vyvodí.“
V duelu v televizi Prima jste se vy i nová ministryně obrany Karla Šlechtová pozastavovaly nad skutečností, že výběrová řízení na vrtulníky i na další zbraňové i informační systémy pro českou armádu nejsou vůbec připraveny ke spuštění a potom pro rychlý nákup, jak to mnohokrát v médiích avizoval bývalý ministr obrany Martin Stropnický. Máte už trochu větší přehled o tom, jaká je vlastně v tomto směru situace na Ministerstvu obrany? Skutečně jsme v těchto přípravách fatálně pozadu? A odrazí se to nějakým způsobem na bojové připravenosti české armády?
Ano, ministr Stropnický byl mnohem optimističtější, než jaká byla realita, a i přes diskuse, které to zpochybňovaly, například na výboru na obranu stále tvrdil, že modernizace, ať už v případě víceúčelových vrtulníků, či 3D radiolokátorů, půjde velice rychle. Přitom Ministerstvo obrany je pozadu se svými plány i představami, což se dá dokázat například na schválených rozpočtech, kdy se od roku 2015 předpokládaly výdaje například na MADR, ale doposud se žádné neuskutečnily. Samozřejmě pro armádu to není dobrá zpráva, protože se zpomaluje modernizace, musejí se udržovat zastaralé systémy, ale hlavně se promrhává období hojnosti posledních několika let. Velkým problémem bude také projektové zvládnutí zavádění nových prostředků, přecvičení jednotek a tak dále, protože kvůli zdržení při akvizici se logicky zkracuje období, kdy mají být zavedeny, a zároveň se zvyšuje množství typů, které mají být zaváděny. Takže ano, problém to je a ještě bude.
A to si vůbec nepřeji, aby se zhoršil výkon ekonomiky, což mimochodem Ministerstvo financí ve svých prognózách předpokládá, a vláda aby byla vystavena dilematu, zda přidávat obraně, či se raději soustředit na dávky a další sociální a zdravotní výdaje. Bohužel neprošel i hlasy ANO, SPD, Pirátů a komunistů návrh ODS na uzákonění výdajů na obranu ve výši 2 procent HDP, takže byť držím armádě palce a jsem připravena pomáhat, přesto se obávám toho, co přijde.
Pokud by se skutečně prokázalo, že Martin Stropnický s těmito velmi důležitými tendry tak nehorázně „zaspal“, jak to tvrdí jeho stranická kolegyně Šlechtová, budete ho volat k politické odpovědnosti?
Já už jsem ho k politické odpovědnosti volala několikrát. Ale je to na něm, respektive na premiérovi Andreji Babišovi, co z faktů, které se nyní objevují, vyvodí. Já na obsazování vládních postů žádný vliv nemám.
Právě nám skončily prezidentské volby, proto se nemohu nezeptat, jak celkově hodnotíte jejich průběh. Velký tábor odpůrců Miloše Zemana si polepšil oproti roku 2013 téměř o tři procenta, ale stejně ho neodstavili. Co udělal Jiří Drahoš i ostatní protikandidáti špatně, podle vás?
Miloš Zeman je skutečně těžká politická váha a bylo zřejmé, že jeho vyzyvatel to nebude mít jednoduché. Prezidentská volba je navíc pro voliče atraktivní a srozumitelná. O prezidentovi každý občan má určitou představu, tato funkce je u nás vnímána jako více než symbolická, lidé chtějí mít za prezidenta výraznou figuru, k níž vztahují své naděje, přání a očekávání. Volba ukázala, že prezidentský kandidát musí být čitelný, musí umět mluvit tak, aby mu lidé rozuměli, musí umět oslovit všechny společenské vrstvy a mít jasný názor na problémy současného světa a na otázky, které veřejnost zajímají, bez ohledu na to, jak jsou relevantní. V tom všem má výhodu kandidát se značnou politickou zkušeností, jakým je Miloš Zeman a jakým byl třeba i Mirek Topolánek nebo částečně i Pavel Fischer.
Ostatní uchazeči se do prezidentské volby pustili bez větších zkušeností a hned do té „nejvyšší soutěže“. Spoléhali pouze na to, že se svezou na vlně negativních emocí nashromážděných za uplynulá léta proti prezidentu Zemanovi. To je ovšem zjevně málo, protože lidé dovedou politikovi ledacos odpustit, pokud se s ním cítí bezpečně, a pokud z něj vyzařuje síla. Slušnost není politický program, ani vize, a politické řemeslo a ostruhy nelze nabýt ze dne na den, zvlášť když se máte postavit někomu, kdo pro faul nejde daleko.
Petr Pithart řekl v televizi DVTV, že úspěch Miloše Zemana čekal, protože je stále velký rozdíl mezi životní úrovní lidí ve velkých městech (především v Praze a v Brně) a na venkově či v menších městech, a že dokud se nesníží centralizace českého státu, která úzce souvisí s úrovní služeb a s životními podmínkami v regionech, lidé budou stále nespokojení a ještě více podpoří populisty. Dá se s tímto názorem souhlasit?
Životní úroveň nepochybně hraje v každých volbách svou roli. Ale není to jediný faktor, který tyto volby rozhodl. Odcizení těchto dvou světů nemá jen materiální podstatu. Rozdíly zde jsou v pochopení dnešního světa a jeho problémů, v náhledu na budoucnost, na naše členství v EU či v NATO atp.
Samozřejmě se můžeme ptát, do jaké míry je relevantní například otázka hrozeb souvisejících s migrací, ale volby rozhoduje to, jak tyto hrozby vnímají lidé. Dlouhodobě říkám, že politici toto i jiná témata nemají bagatelizovat či přehlížet, protože populisté je pak velmi snadno zneužijí. A k tomu také částečně v této volbě došlo.
Mnozí lidé z menších sídel a z venkova mají také určitý pocit, že příslušníci toho druhého, „pražského“ světa na ně nahlížejí shora a Miloš Zeman je pro ně ten, kdo jim rozumí a kdo je v tom druhém světě jejich zastáncem, což byla také silná motivace pro to nezůstat doma.
A jak jsem uvedla již v předchozí odpovědi, Zemanovo vítězství podpořila rovněž slabost jeho protikandidátů, jejich neautenticita a absence vizí.
Do jaké míry se na výsledku prezidentských voleb odrazily debaty na Primě a v České televizi? I řada příznivců Jiřího Drahoše mu vyčítala přílišnou a možná zbytečnou nervozitu a nedostatek klidné argumentace při jinak jeho vysokém intelektu. Co vy na to?
To lze jen velmi těžko odhadnout. V diskusi na Primě se ukázala nezkušenost Jiřího Drahoše, o které jsem mluvila. Všechny debaty před prvním kolem měly nádech gentlemanství a určitý akademický charakter. Do nich nebylo třeba mít zkušenosti z minulých ostrých politických střetů. Nicméně v diskusi na Primě bylo zřejmé, že tyto zkušenosti panu Drahošovi velmi chybí. V České televizi, v poněkud kultivovanějších podmínkách, se snažil dohnat ztrátu, ale Miloš Zeman si vedl také poměrně dobře, stylizoval se do role slušnějšího a kompromisnějšího politika než na Primě, takže Jiří Drahoš nezískal tolik, kolik si asi představoval. Debaty určitě nějaký vliv měly, ale podle mého spíš na to, zda voliči z toho kterého tábora k volbám půjdou, nebo zda zůstanou doma.
Je pravda, že Zeman měl během své první pětiletky momenty, které se mu vůbec nepovedly. ,,Kunda sem, kunda tam“, soud kvůli domnělému článku F. Peroutky, nevhodné poznámky na adresu novinářů při setkání s Putinem atd. Co už nesmí Zeman dělat, aby se ve svém druhém volebním období úplně neztrapnil před dějinami? A je důvod stydět se za Miloše Zemana, s ohledem na průběh volební kampaně?
Já nemám vůbec potřebu v tomto prezidentu Zemanovi cokoliv radit. Je příčetný, zkušený politik, který dobře ví, proč se těchto a jiných výstřelků dopouští. A nemám důvod si myslet, že se v druhém mandátu od tohoto stylu oprostí. Je třeba si uvědomit, že Miloš Zeman myslí v první řadě na Miloše Zemana, na své ego, svou potřebu mstít se všem, kdo mu „šlápli na kuří oko“, svou potřebu mít pravdu za každou cenu.
Pokud jde o Zemanovu kampaň, pak musím říct, že byla-li Drahošova poněkud mdlá, Zemanova byla zcela mimo pravidla hry, ale velmi efektivní. Zeman dělal přesný opak toho, co říkal. Od (ne)účasti v kampani jako takové, přes (ne)účast v televizních diskusích a (ne)útočení na protivníky, po (ne)existenci sponzorů a různých pochybných zdrojů peněz. Je zvláštní to volání z různých směrů, včetně například hnutí ANO, po tom, aby kampaně v ČR měly limity a byly zcela průhledné, v kontrastu s realitou, kterou nám předvedl prezident Zeman. On si to samozřejmě může dovolit, protože jeho voličům je jakákoliv transparentnost zcela lhostejná a případné pokuty zaplatí některý z jeho hradních přátel.
Milan Chovanec a Tomio Okamura stáli za Zemanem po vyhlášení výsledků volby. Co k tomu říci, i vzhledem ke sjezdu ČSSD? Rýsuje se spíše menšinová Babišova vláda s podporou komunistů a SPD, anebo koalice ANO s ČSSD za podpory komunistů? Nebo zcela jiná varianta vládního kabinetu, podle vašeho názoru?
Nemyslím si, že by již v tuto chvíli byla nějaká sestava jistá. Ale přítomnost těchto pánů na oslavě Zemanova vítězství dává najevo, že jeho snahou bude do podoby budoucí vlády zasáhnout a že bude chtít, aby tuto vládu měl pod kontrolou. Vítězství Zemana ve volbách mu dává chuť nadále hrát na naší politické scéně dominantní roli a k tomu hledá spojence, kteří mu to umožní. Nepochybně se bude snažit si znovu podmanit i sociální demokracii a dotlačit ke spolupráci strany, případně stranické frakce, které jeho samotného podporují. Zda se mu to podaří, to nechci odhadovat.
Má po prezidentských volbách Andrej Babiš lehčí spaní? Co se zvolením prezidenta mění na mechanice přístupu Miloše Zemana k Andreji Babišovi?
Andrej Babiš se tváří, že Zemanovo vítězství je i jeho zásluha a jeho úspěch a výhoda do budoucna. Na druhé straně silný prezident je pro něj méně vyzpytatelný. Úvaha, že Zeman již Babiše nepotřebuje a že je tedy ve výhodě, je velmi logická. Záleží na tom, jaké jsou parametry a podmínky jejich vzájemného dlouhodobého partnerství. O nich nic veřejně známo není. Vše ukáže čas.
Domníváte se, že neúspěšní prezidentští kandidáti jako Jiří Drahoš, Marek Hilšer, Michal Horáček a Pavel Fischer, kteří si ale získali sympatie řady voličů, zůstanou v politice?
Někteří z nich to již deklarovali. Chtějí se ucházet třeba o senátorský mandát v podzimních volbách a zúročit investovanou energii a prostředky. Není to nic překvapivého. Každé volby ale mají svá specifika a nelze spoléhat na to, že popularita získaná kandidaturou se bude automaticky zúročovat v dalších měsících a letech.
Politika je – slovy sociologa Maxe Webera – povolání, je to řemeslo, kterému se člověk musí věnovat naplno a musí pro něj žít. Správa státu, vytváření politik dovnitř i navenek, může být prováděná jen politiky, kteří mají politiku jako své dlouhodobé povolání, protože se dlouhá léta musejí učit a „otloukat“. Představa, že ji může dělat kdokoli a hned, či jako vedlejší zaměstnání, je špatná. Je to stejné jako s trénováním fotbalu – každý, kdo někdy viděl fotbalový zápas, má pocit, že může trénovat národní mužstvo. Ale může? Asi by nikoho nenapadlo mu tuhle úlohu svěřit, zatímco u politiky to mnoha lidem až tak nenormální nepřijde.