Předpokládám, že náčelník generálního štábu Petr Pavel dnes učinil v Právu veřejnou tečku za spory, které měl a asi ještě pořád má s ministrem obrany Martinem Stropnickým.
Vystupování v médiích a veřejné propírání sporů mezi představiteli armády a civilního, tedy politického vedení musí být až tím nejzazším krokem. Smutným krokem. V Právu generál Pavel vysvětluje, že pro něj to byla jediná možnost, jak sdělit svůj názor, protože jak v případě Vrbětic, tak především v případě návrhu na obsazení postu náčelníka vojenské policie se s ním nikdo nebavil. A z toho už mi ani není smutno, ale děsí mě to. Jak může vypadat příprava na zajištění obrany této země, když se spolu o klíčových otázkách nebaví ministr s náčelníkem generálního štábu?
Je na odpovědnosti ministra, aby dokázal komunikovat s vojáky a společně s nimi pracoval na zvyšování obranyschopnosti naší země, což je priorita a není to úkol na jedno volební období. Chci připomenout, že třeba Alexandru Vondrovi se to dařilo a právě schopnost debaty, vysvětlování jeho kroků a rozhodnutí si dodnes vojáci pochvalují.
Generál Pavel si zase musí uvědomit, že využívání veřejného mínění při prosazování svého názoru je a musí být pro vojáky, ale i policisty a další uniformované složky tím posledním. Doufám, že si uvědomuje, že tímto svým krokem pomyslný příkop prohlubuje, nikoli zahlazuje.
Kvituji generálův tlak na to, aby pravidla platila pro všechny vojáky. Zajisté si uvědomuje, že jejich vynucování bude nyní pod drobnohledem a že budou takto přezkoumávány i všechny jeho personální kroky. A jsem za to ráda, protože jen takto se dají prosazovat kariérní pravidla nastavená novelizovaným zákonem 221/1999 Sb., který jsme vloni schválili a začne platit v pololetí tohoto roku.
A jestli mě něco mrzí, pak to, že uprostřed tohoto sporu je podplukovník Pavel Kříž, erudovaný právník z vojenské policie, který se stal obětí neschopnosti představitelů resortu se domluvit.
