Patřila k těm, kteří varovali před nebezpečím vyplývajícím z množství imigrantů z afrických a asijských zemí. Poté, co tato debata vygradovala přinesením šibenic na demonstraci na Václavské náměstí, se však proti tomuto způsobu argumentace poslankyně ODS Jana Černochová velmi vehementně ohradila. Kořeny vášní, které mohou znemožnit seriózní debatu o problému, však vidí mnohem dříve.
Co jste si pomyslela, když jste zjistila, že se na demonstraci proti imigraci na Václavském náměstí objevily šibenice určené "vlastizrádcům"?
Pomyslela jsem si, že jsme se bohužel dostali do bodu zlomu, kdy všudypřítomná politická korektnost a umlčování kritiků selhávající evropské imigrační a multikulturní politiky vyústily přesně v to, na co již dlouho nejen já upozorňuji, tedy v extremizaci určité části společnosti. Když jsem v lednu letošního roku před těmito tendencemi varovala, byla jsem obviňováná z hysterie. O problémech, se kterými se naše společnost potýká a jichž se obává, je třeba hovořit otevřeně na půdě zákonodárného sboru. ODS se již dvakrát podařilo toto téma předložit na program schůze s cílem diskutovat obavy lidí i budoucí imigrační politiku naší země ne na úrovni ulice, ale politickou cestou.
Bohužel poslední jednání sněmovny o imigrační politice skončilo fiaskem, když se několik členů vládnoucí ČSSD začalo na základě pokynu premiéra Sobotky odhlašovat ze schůze s cílem vytvořit neusnášeníschopnou sněmovnu a debatu nedokončit. Přitom bylo na stole usnesení sněmovny, na kterém byla většinová shoda všech demokratických parlamentních stran! Zřejmě pan premiér Sobotka nestál o to, aby měl před bruselskou schůzkou jasné doporučení členů zákondárného sboru, a chtěl si nechat "volnou kartu". Demonstrace v následujících dnech jsou bohužel jenom důsledkem této osudové chyby pana premiéra.
Na akci vystoupil i váš kolega, poslanec Tomio Okamura. Jak se díváte na jeho postoj k takto brutálním výhrůžkám? Nemáte obavy, když se takovéto věci objevují na akcích, které svou přítomností zaštiťují legitimní zástupci veřejnosti?
Popravdě jeho účast na této akci mne ani nepřekvapila. Tomio Okamura tvrdí, že se na demonstraci nic špatného nedělo, že šibenice neviděl a že tuto akci neorganizoval. Tak nevím, působí to, jako kdyby měl zavázané oči a špunty v uších. Na sociálních sítích i v médiích existuje celá řada fotografií, kdy pan Okamura stojí před šibenicí nebo metr od pana Bartoše, který má provaz v ruce. Že to neviděl, je velice málo pravděpodobné.
Nemáte obavy, že takovýto druh rekvizit může zdiskreditovat všechny, kteří upozorňují na rizika imigrace? Ptám se proto, že se prakticky okamžitě objevily názory typu "obránci českých civilizačních hodnot už vytáhli šibenice". Není to pro zastánce imigrace tak trochu dar z nebes?
Ano, bohužel toto riziko zde je. Já jednoznačně odmítám černobílý pohled na věc, to zdůrazňuji různým způsobem snad v každém svém veřejném vyjádření. Nepatřím ani mezi nadšené "vítače imigrantů", důrazně rozlišuji mezi uprchlíky a ekonomickými imigranty a moje strana i já, patří dlouhodobě mezi strany prosazující realistickou imigrační politiku v přijímání pouze takového počtu uprchlíků, kteří jsou schopni se do naší společnosti bezezbytku integrovat.
Myslím si, že je zjevné, že Evropa není schopna absorbovat všechny, kteří sem směřují či to mají teprve v plánu. Domnívám se, že pokud bychom v tuto chvíli vyřešili imigrační krizi kvótami a relokacemi, dáme tím pouze signál pašerákům a ilegálním přistěhovalcům, že ve svých aktivitách mohou pokračovat. To ale není udržitelná politika. Je třeba se daleko více soustředit na prevenci ilegální imigrace, na její postupný útlum či zastavení. Politicky korektní mainstream ale ve své zaslepenosti tento pohled neodlišuje od postoje radikálů ze středeční demonstrace, což může mít katastrofické důsledky.
Tuto radikalizaci veřejné debaty někteří přičítají i vám. Třeba Petr Honzejk v Hospodářských novinách napsal: "Šibenic se dnes děsí politička ODS Jana Černochová, která ještě před pár měsíci postávala na protimuslimských demonstracích. Marná sláva: Mávače oprátkami pomohla do ulic - byť nezáměrně - přivést i ona." Co byste na to řekla?
Tento výrok je jen potvrzením mé první odpovědi. Svou účast na zmíněné demonstraci jsem vysvětlovala již mnohokrát. Demonstrace byla svolána v den, kdy došlo k masovému kveprolití ve Francii, po útoku na redakci časopisu Charlie Hebdo. Jako poslankyně výboru pro bezpečnost jsem byla požádána organizátory akce, abych si na místě vyslechla více než deset bodů, se kterými se budou zástupci hnutí IVČRN obracet na zástupce zákonodárného sboru. Na této demonstraci nedošlo k žádným projevům násilí a byla diametrálně odlišná svým zaměřením i lidmi, kteří přišli na Pražský hrad vyjádřit své obavy, od té středeční. Zapalovaly se svíčky za mrtvé a držela se minuta ticha. Nelituji, že jsem tam šla, naopak, a slova, která jsem tam tehdy pronesla, jsou dnešním pohledem ještě silnější: "Netěší mě, že se musela svolat tato demonstrace, ale rozumím obavám všech, kteří dnes přišli. Jako poslankyně PČR pevně věřím, že v budoucnu bude debata místo v ulicích probíhat u kulatých stolů a na půdě zákonodárného sboru..."
Není mou chybou, že právě pan Honzejk nechce toto mé vysvětlení pochopit a podléhá potřebě neustále nálepkovat a škatulkovat. Má účast byla naopak motivována tím, aby se do čela lidí majících obavy z imigrace či islámu nepostavili právě extremisté či populisté! Jako volený zástupce veřejnosti jsem vzhledem k tomu, že jsem dostala osobní pozvání stejně jako další mí kolegové, považovala za důležité projevit zájem o jejich názor, vyslechnout je a diskutovat s nimi. Ano, to, že jsem tam přišla, bylo i vyjádřením mého znepokojení nad tím, že v Evropě narůstá vliv náboženských fundamentalistů a projevů radikálního islámu, který považuji za neslučitelný s našimi základními hodnotami, principy a právním řádem.
Jak se podle vás stalo, že veřejná debata v České republice dospěla do házení zápalných láhví do oken ministra a nyní takto explicitního vyhrožování oprátkami? Kde vidíte příčiny a kořeny této radikalizace?
Bohužel, česká společnost se radikalizuje už delší dobu, začala jsem to silněji vnímat na odborářské demonstraci "Stop vládě" počátkem roku 2012, kde si řada hesel nezadala s těmi středečními. S tím rozdílem, že tam současný premiér Sobotka šel osobně odboráře podpořit a nad heslem vyzývajícím k defenestraci Nečase a Kalouska se přihlouple usmíval...
Chci věřit tomu, že se situace uklidní a další útoky fanatiků nebudou následovat. Sama pro to udělám maximum. Ale na místě je jistě určitá obezřetnost, čeká nás ve sněmovně projednávání shromažďovacího zákona a jistě bude probíhat dlouhá debata na téma nejzákladnějších ústavních svobod versus zajištění bezpečnosti na demonstracích.
Vládní návrh zásadním způsobem např. zmírňuje zákaz maskování (povoluje šátky, burky, kukly etc...), což považuji za velmi nebezpečné a požádala jsem ministra vnitra Chovance, aby tento návrh ještě přehodnotil, protože jde zcela proti současným bezpečnostním hrozbám. I v těchto "drobnostech" spatřuji riziko narůstajícího extremismu, protože roušku anonymity mohou určité skupiny ještě více zneužívat.
Co teď dělat, abychom dostali džina zpátky do láhve? Máte nějaký nápad, jak zkrotit veřejné vášně?
Důležité je, aby Evropa co nejdříve nalezla řešení, které efektivně zamezí přílivu dalších imigrantů. Je nutné donutit státy na jižní hranici schengenského prostou k tomu, aby svou úlohu ochrany vnějších hranic začaly brát vážně a aby dostály svým závazkům plynoucím mimo jiné z finančních prostředků, které na tuto činnost ze společné kasy dostávají. Je také třeba se zaměřit více na spolupráci se zeměmi původu imigrantů, tvorbu nových programů, které povedou ke zvýšení životní úrovně v těchto státech, a dále na likvidaci pašeráckých sítí obchodníků s bílým masem.
K uklidnění situace v naší zemi by také zcela jistě přispělo, kdyby vláda dostála svým původním proklamacím a odmítla trvalé přesídlování většího počtu imigrantů s kvótami i bez nich. Přijímat bychom měli, bez deklaratorních příslibů trvalého pobytu rovnou, pouze uprchlíky, kteří jsou v zemích zmítaných válečným konfliktem nejohroženější skupinou na životech. Jestli následně někteří dostanou trvalý pobyt a stanou se našimi občany, předem nelze vyloučit, ale až po letech, po prokázání toho, že jsou integrováni do naší společnosti a jsou pro Českou republiku přínosem.