(E15 ) Karel Schwarzenberg, Lubomír Zaorálek a Tomáš Petříček, tři ministři zahraničních věcí České republiky, publikovali v uplynulých dnech společné prohlášení, ve kterém vyjádřili obavy z porušování mezinárodního práva a základních lidských práv ze strany Státu Izrael v rámci naplňování tzv. Trumpova mírového plánu pro Blízký východ. Zaštiťují se přitom přátelstvím a upřímností a ochotou naslouchat, které k němu prý patří.
Jistě, nepochybně to jsou atributy přátelství, nicméně postup, který tito pánové pro jejich naplnění zvolili, je zcela nemístný a vlastně spíše nepřátelský, a to jak obsahově, tak formálně.
Pominu-li, že po podobném vyjádření zde není a ani nebyla poptávka, alespoň ne veřejná, a jedná se tedy o čirý aktivismus, obsahově a rétoricky vyznívá spíše jako podezřívavost než prosté vyjádření obav. Naši zemi pojí se Státem Izrael silná vazba a všechny vlády v naší porevoluční historii usilovali aktivně o rozvíjení a prohlubování našich vztahů. Jak do tohoto rámce zapadá, když se vrcholní představitelé naší diplomacie současnosti a uplynulých let začnou stavět do role kantora se zdviženým prstem, asi není těžké domýšlet.
Páni ministři v textu jako jednu z hlavních hrozeb zmiňují anexi palestinských území a uvržení Palestinců do role občanů druhé kategorie. Jednak je třeba podotknout, že nic takového se neděje a že autoři tedy spíše slyší trávu růst. Ale zejména je opět naprosto zcestné, pakliže má jít o přátelské rady, abychom naše izraelské přátele takto apriorně znevěrohodňovali před mezinárodním společenstvím a torpédovali jejich úsilí o mírový proces vytvářením dojmu, že už jim nevěří ani jejich dlouholetí spojenci.
Žádný z autorů není politickým ani diplomatickým elévem, aby si nebyl vědom, jakým způsobem se vytváří zahraniční politika naší země, jaká forma je nejvhodnější pro podobná sdělení pohledu na věc mezi úzkými spojenci a jaké důsledky může mít to, když zvolíme naopak cestu nejnevhodnější, což se právě stalo. Ministři Petříček a Zaorálek, toho času činní v exekutivě, si navíc musí být vědomi, že ze své pozice nemluví pouze za sebe a že podobné sólo akce jsou v roli člena vlády absolutně nepřípustné. Jiný postup vyvolává chaos, nečitelnost, nevěrohodnost, a to nejen ve vztahu ke státu Izrael, ale směrem k celému mezinárodnímu společenství.
Pakliže nechceme dopustit, aby se naše zahraničně-politická pozice stala tímto, ať již záměrným či neuváženým prohlášením směšnou, musíme zatáhnout za záchrannou brzdu. Proto bude ODS navrhovat, aby se Poslanecká sněmovna již na své nadcházející schůzi jednoznačně od tohoto textu distancovala a potvrdila, že izraelská strana má v řešení blízkovýchodního konfliktu naši plnou důvěru a podporu. Očekávám, že pro podporu takového usnesení se naleznou hlasy rovněž v poslaneckých klubech ČSSD a TOP 09.