Vážená paní ministryně,
opětovně se na Vás obracím ve věci legislativní úpravy některých otázek v oblasti školství a vzdělávání, kterou mám ves své gesci jako starostka městské části Prahy 2. Podněty, které zasílám, vzešly z pravidelné porady ředitelů základních škol městské části Prahy 2 a domnívám se, že nejsme zdaleka jediní, komu současná zákonná úprava v oblasti školství a vzdělávání nevyhovuje. Vzhledem k značnému množství legislativních úprav v oblasti školství a vzdělávání, které byly již přijaty nebo jejichž příprava probíhá a které mnohdy přináší možnost nejednoznačného výkladu některých ustanovení a s tím i souvisejících problémů aplikace, Vás žádám o odpověď na následující vybrané oblasti, nejasnosti a problémy, které uvádím v několika následujících bodech.
1. Vyhláška 27/2016 Sb. o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných a vyhláška 73/2005 Sb. o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných
Původní vyhláška MŠMT 73/2005 Sb. ze dne 9. února 2005, o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, dávala školám zřízeným podle § 16 odst. 8 Školského zákona možnost přijímat děti se specifickým zdravotním postižením na tzv. diagnostický pobyt v délce trvání 2-6 měsíců. Po toto období zůstával žák navštěvující tuto školu kmenovým žákem původní základní školy. Rodiče i škola, ve spolupráci s poradenským zařízením, se poté mohli rozhodnout, zda chtějí na takovou školu přestoupit nebo zůstat v kmenové škole.
Nicméně nová vyhláška 27/2016 Sb. již takovou možnost nepřipouští. Přitom zrušení diagnostického pobytu komplikuje život všem zúčastněným, a to jak původní ZŠ, tak i škole pro zdravotně postižené žáky, rodičům i samotným dětem. Je naprosto logické, že si všichni zúčastnění chtějí většinou vyzkoušet, zda pro ně bude přestup vyhovující. V současnosti je jedinou možností, jak dítě přijmout na zkoušku jakási „gentlemanská dohoda“ všech stran, kdy bude dítě sice natrvalo přijato na novou školu, ale pokud se zjistí, že se do takové školy buď nehodí, nebo rodiče definitivní přestup zamítnou, původní škola přijme dítě zpátky. To však samozřejmě původní škola de iure udělat nemusí, a ani pro to nemusí mít prostor. Rodiče pak často novou a pro své dítě častokrát i vhodnou možnost ani nezkusí, protože nemají jistotu opětovného přijetí na původní školu. Škola pro žáky se zdravotním postižením je v napětí ze stejného důvodu, pokud dítě na zkoušku přijme.
Jsem přesvědčena, že toto neformální nastavení nebylo účelem změny legislativy. Dle mých informací MŠMT ani nemá k dispozici statistiky o tom, kolik žáků z diagnostických pobytů ve školách zůstávalo a kolik se jich vrátilo na školu původní, kmenovou. Nelze tedy s jistotou konstatovat, že toto opatření mělo negativní vliv na žáky ze sociálně znevýhodněného prostředí, což je i zřejmě primární důvod pro zrušení diagnostických pobytů. Žádám tedy o zvážení možností, které by tuto situaci napravily a zavedly zase funkční a legislativně správný systém, místo neformálních dohod a zbytečného tlaku na všechny zúčastněné.
2. Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a změně někt. zákonů, § 23a
Novela zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících z roku 2015 ukládá školám uzavřít smlouvu minimálně na dobu 12 měsíců. Viz pracovní poměr na dobu určitou pedagogického pracovníka, kdy podle § 23a odst. 2 doba trvání pracovního poměru na dobu určitou pedagogického pracovníka mezi týmiž smluvními stranami činí nejméně 12 měsíců a může být ode dne vzniku prvního pracovního poměru opakována nejvýše dvakrát. Rozumím důvodům, proč bylo toto opatření do zákona zahrnuto a vím, že se vyskytly školy, které po dobu letních prázdnin pedagogické pracovníky propouštěly z důvodu domnělé úspory finančních prostředků. Podotýkám, že uvážíme-li, že dovolená pedagogických pracovníků činí 8 týdnů, nebyla tato úspora příliš podstatná ani v případě, kdy ředitel učitelům částečně určoval dovolenou i na vedlejší prázdniny.
Problém, se kterým se naše základní, ale i mateřské školy často potýkají, nenastává, když je smlouva uzavřena od 1. 9. a trvá do 31. 8. následujícího roku. V momentě, kdy se však smlouva uzavírá v průběhu školního roku, tedy např. od 1. 12. do 30. 11. následujícího roku a škola nemá zájem s daným pedagogem smlouvu prodlužovat, dostává se do nesmírně obtížné situace sehnat kvalifikovaného a kvalitního pedagoga v průběhu školního roku. Toto je zejména v době velmi nízké nezaměstnanosti obrovský problém, jak jsem Vám již psala v předešlé interpelaci. Vzhledem k tomu, že situace s kvalifikovanými a kvalitními pedagogy se rok od roku horší a nic nenapovídá tomu, že by se současný trend jakkoliv změnil, navrhuji, aby MŠMT reagovalo pružně a efektivně a školám pomohlo tím, že výše zmíněné ustanovení zruší a zavede zpět původní znění.
3. Dopad zákona č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv)
Na základě výjimky stanovené v § 3 odst. 2 písm. l) zákona o registru smluv se v registru smluv neuveřejňují smlouvy, kde jednou smluvní stranou je obec, která nevykonává rozšířenou působnost, příspěvková organizace touto obcí zřízená nebo právnická osoba, v níž má taková obec sama nebo s jinými takovými obcemi většinovou účast. Povinnost uveřejňovat smlouvy spadá rovněž na mateřské a základní školy i městské části Praha 2. Z tohoto důvodu si jsem velice dobře vědoma, jaká obrovská administrativní zátěž to pro školy je. Vzhledem k tomu, že žádná další legislativní úprava zákona v tuto chvíli zřejmě není možná, apeluji v tomto ohledu na Vás a žádám o adekvátní navýšení finančních prostředků na administrativního pracovníka, který je obzvlášť v mateřských školách vskutku potřebný.
Děkuji předem za Vaše odpovědi v termínu stanoveném Jednacím řádem PS PČR.
S pozdravem,
Mgr. Jana Černochová