Vážený pane ministře,
opakovaně se na Vás obracím s otázkami týkající se postupu při nakládání s nekroptickým materiálem.
Předně si dovoluji nesouhlasit se způsobem, jakým jste přistoupil k vyřízení mé předešlé interpelace v této věci, kdy nebyla odpovězena celá řada otázek. Navíc byl dokonce zpochybněn i nárok obdržet odpovědi na některé z nich. Věřím, že Vámi zvolený způsob, tedy nezodpovězení položených otázek, nyní přehodnotíte a naplníte tak čl. 53 Ústavy České republiky ve spojení se zněním § 112 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.
Nemohu akceptovat Vaše tvrzení, že: „…převážná část Vašich otázek směřuje do konkrétního řízení a týká se přímo či nepřímo otázek viny a neviny obviněného.“ Připomínám, že Petr Kramný není v postavení osoby obviněné, tudíž se nelze vyjadřovat k otázce jeho viny či neviny. Mé otázky navíc nebyly o otázce viny či neviny. Ani náznakem k tomuto mé otázky nesměřovaly a ani jsem po Vás takové úvahy nepožadovala. Z tohoto důvodu považuji Vaši odpověď za nekorektní a neochotnou. Položené otázky se vztahují výhradně k postupu orgánů činných v trestním řízení při nakládání s odebraným nekroptickým materiálem podle § 105 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád).
V této souvislosti bych Vás chtěla opakovaně požádat o odpovědi na následující otázky:
- Kdo rozhoduje o konkrétním místě uložení odebraného nekroptického materiálu?
- Je pracoviště, na kterém je uložený nekroptický materiál, opatřené postupem podle § 105 trestního řádu vlastníkem tohoto materiálu?
- Kdo rozhoduje o přeložení nekroptického materiálu na jiný ústav soudního lékařství?
- Kdo je oprávněn rozhodovat o dispozici s uvedeným materiálem, který je současně důkazem v trestním řízení?
- Je přednosta ústavu soudního lékařství či jakákoliv jiná osoba stojící mimo orgány činné v trestním řízení oprávněna rozhodnout o zničení nekroptického materiálu, jenž je zároveň důkazním prostředkem v rámci trestního řízení?
- Vztahuje se k jakékoliv dispozici s nekroptickým materiálem odebraným (pořízeným) na základě § 105 trestního řádu v souladu s opatřením policejního orgánu?
- Platí zásada, že je-li důkazní prostředek získán či opatřen zákonným postupem, musí být týmž zákonným postupem zničen?
- Je takovým zákonným postupem rozhodnutí zaměstnance fakultní nemocnice, tedy osoby stojící mimo orgány činné v trestním řízení, podle operačního postupu při nakládání s odpady či jiného vnitřního předpisu nemocnice?
- Souhlasíte s tím, že operační postup při nakládání s odpady SOP-ÚNTP-11 s účinností po revizi od 6. 6. 2016, který je zpracován Ing. Ivanou Madejovou, referentkou pro ekologii a vodohospodářství FNO a platný pro celou FNO, je vnitřním dokumentem FNO a nemůže být titulem pro dispozici s nekroptickým materiálem pořízeným podle § 105 trestního řádu a nemůže být ani závaznou normou pro orgány činné v trestním řízení?
- Lze nahlížet na postup konkrétní osoby, která rozhodne o zničení materiálu odebraného či pořízeného postupem podle § 105 trestního řádu, jako na jednání nezákonné a přisvojení si pravomoci úřadu, kdy tato osoba není orgánem činným v trestním řízení?
- Je pochybením soudů, pokud ignorují žádosti o přeložení odebraného nekroptického materiálu v souladu s trestním řádem na jiné místo, když žádosti jsou odůvodňovány obavou o jeho zničení?
- Je povinností soudů v procesním stadiu po podání obžaloby učinit opatření o zachování takového materiálu, který je věcí důležitou pro trestní řízení?
- Domníváte se, že je nutné legislativně upravit postup orgánů činných v trestním řízení k dispozici s nekroptickým materiálem odebraným postupem podle § 105 trestního řádu, nebo postačuje stávající právní úprava?
- Na které orgány, instituce či jednotlivce se Ministerstvo spravedlnosti obrátilo v souvislosti s Vámi avizovaným „Stanoviskem k problematice povahy biologického materiálu a jeho likvidace v trestním řízení.“?
- Souhlasíte s tím, že otázka problematiky povahy biologického materiálu a nakládání s ním v rámci trestního řízení nelze řešit pouze stanoviskem ministerstva? Nepřipadá podle Vás spíše potřeba rekodifikace trestního řádu?
Nad rámec položených otázek si dovolím vyjádření k předešlé interpelaci týkající se postupu znalce a soudkyně v tzv. kaze Kramný. K nevyvození kárné odpovědnosti soudkyně JUDr. Renaty Gilové uvádím, že jsem informována obhájkyní odsouzeného Petra Kramného, že bylo jak JUDr. Janou Rejžkovou, tak zmocněnkyní matky Petra Kramného žádáno, aby odebraný nekroptický materiál byl uložen na jiném pracovišti. Žádost byla učiněna při jednání u Vrchního soudu v Olomouci (č.j. 5 To 20/2016) a je konstatována v rozsudku Vrchního soudu v Olomouci z 1. 6. 2016. Dále byla žádost písemně zaslána nejvyššímu soudu (č.j. 7 Tdo 1593/2016). Žádost adresovaná Nejvyššímu soudu České republiky byla na vědomí zaslána Krajskému soudu v Ostravě, tedy k rukám předsedkyně senátu JUDr. Renaty Gilové.
Podle mého názoru došlo k omisivnímu jednání soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Renaty Gilové a soudce Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Václava Čapky. Oba jmenovaní, jakožto předsedové soudních senátů, ignorovali žádosti na přeložení nekroptického materiálu na jiná pracoviště z důvodu obavy o zničení tohoto důkazního prostředku. Nutno připomenout, že Nejvyšší soud sdělil, že o této žádosti nemohl rozhodnout, neboť požadovaný úkon se vymyká dovolacímu řízení. Nicméně bez jakékoliv pochyby bylo povinností soudkyně Gilové seznámit se s obsahem spisu po vrácení z Nejvyššího soudu České republiky, a to zejména poté, co Vrchní soud v Olomouci zrušil její rozhodnutí.
Má-li být kárným proviněním zaviněné chování nebo jednání soudce, pak je nezbytnou podmínkou této kvalifikace prokázání okolnosti, že jeho důsledkem je narušení důstojnosti soudcovské funkce nebo ohrožení důvěry v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, což je v tomto případě beze zbytku naplněno.
Dovoluji si vyslovit závěr, že oba výše zmínění soudci rezignovali na řádný výkon odborného a spravedlivého rozhodování soudů a výkon povinností soudce přenechali osobě stojící mimo orgány činné v trestním řízení. Podmínkou kárné odpovědnosti soudce je, aby porušení povinností nebo kvalifikované chování či jednání bylo zaviněné.
Míra zavinění (tedy úmysl přímý, úmysl nepřímý, nedbalost vědomá a nedbalost nevědomá) má být posuzována podle ustanovení § 15 a § 16 trestního zákoníku, zákon č. 40/2009 Sb., což jste neučinil. Podle dostupných informací je vysoce pravděpodobní, že zmínění soudci odborně pochybili při výkonu své funkce soudce, když jejich přístup k aplikaci právních předpisů, konkrétně čtvrtého oddílu trestního řádu, byl vadný do té míry, že oba soudci porušili princip vázanosti soudce zákonem nebo zákonem stanovené povinnosti rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě a odborně. Obdobný závěr byl též vysloven v odůvodnění dosud zřejmě jediného rozhodnutí kárného soudu v kárném řízení zahájeném z důvodu porušení procesních předpisů. Nadto poukazuji na to, že trestní zákoník obsahuje skutkové podstaty založené na opomenutí, zneužití, nedbalém výkonu, tedy omisivním jednání. Nevidím důvod, proč by na výkon funkce soudce mělo být nahlíženo jinak něž na zbytek občanů této země, kteří nejsou chráněni soudním talárem. Dále se musím ohradit proti Vašemu tvrzení, že zodpovězením na mnou položených otázek dojde k nerespektování dělby moci a zasahováním do soudní moci, jak uvádíte ve své odpovědi na předešlou interpelaci.
Vaši odpověď ve lhůtě stanovené Jednacím řádem PS PČR.
S pozdravem
Mgr. Jana Černochová