Vážený pane ministře,
velmi mne znepokojila informace o zrušení dvou válečných pomníků a přesunu dalšího připomínajících památku padlých českých vojáků, kteří byli příslušníky jednotek OSN působících v Chorvatsku v polovině 90. let. Jedná se konkrétně o pomníky v obcích Ljubovo, Široka Kula a Udbina. Tato informace je pro mne znepokojivá i proto, že podobným pokusům o zrušení či přesuny pomníků připomínajících české vojáky padlé při misích na Balkáně jsme v minulosti již čelili (v letech 2014-2015) a že se jim podařilo i díky aktivitě podvýboru pro válečné veterány, jehož jsem předsedkyní, zabránit. V tomto případě se to bohužel nepodařilo.
Rozumím tomu, že tento akt byl zejména rozhodnutím chorvatských úřadů a místní samosprávy, nikoliv rozhodnutím české strany. Je mi také známo, že v případě pomníku z Ljubova již došlo k převozu do ČR a uložení do depozitáře VHÚ a že došlo ke vzniku nového pomníku na jiném místě. Přesto se jedná o problém zejména v morální rovině a jde o ztrátu určité hodnoty, neboť původní desky umístěné v místech, kde vojáci byli usmrceni, vznikaly často iniciativou a za přispění jejich blízkých a jejich kolegů z jednotek a Česká republika v těchto místech investovala nemalé prostředky na opravy a údržbu.
Ráda bych se Vás proto v této souvislosti zeptala na několik otázek:
1) Jaké kroky podniklo Ministerstvo obrany k tomu, aby bylo zrušení a přesunu těchto památníků zamezeno? Proběhla nějaká jednání s chorvatskou stranou, případně byla vznesena nějaká písemná námitka?
2) Došlo již k převozu druhého kenotafu, který byl u obce Široka Kula, do České republiky a k jeho umístění do depozitáře VHÚ?
3) Jakým způsobem plánuje VHÚ s těmito památníky naložit? Budou nějakým způsobem zpřístupněny veřejnosti?
4) Plánuje Ministerstvo obrany zřízení nějakého pietního místa, které by připomínalo padlé vojáky AČR v zahraničních operacích? Vím, že tyto jsou připomenuti v Národním památníku na Vítkově, nicméně nebylo by vhodné zřídit samostatný památník, jehož součástí by mohly být například i kenotafy převezené do ČR?
5) Byli v souvislosti se zrušením památníků obeznámeni pozůstalí padlých vojáků? Kdo a jakým způsobem s nimi o této záležitosti komunikoval a jaké bylo jejich stanovisko?
6) Existují nějaké indicie, že by v dohledné době mohlo dojít na zrušení či přesun dalších pietních míst v oblasti Balkánu? Činí v této záležitosti Ministerstvo obrany nějaké kroky a případně jaké?
Děkuji za Vaši odpověď ve lhůtě stanovené Jednacím řádem PS PČR.
S pozdravem,
Mgr. Jana Černochová