Vážený pane ministře,
jak víte, téma aktivní zálohy je mi velice blízké již mnoho let. Řadu příslušníků aktivní zálohy znám, jezdím na cvičení jednotek a lidem kolem sebe vysvětluji její význam a důležitost služby v ní. O to více mě trápí, když se ke mně dostanou informace o problémech v jednotkách aktivní zálohy, o tom, že něco nefunguje a že příslušníci zvažují, zda budou ještě pokračovat ve službě. Bohužel, je často příčinou nedostatečná komunikace, nepochopení role aktivní zálohy a motivace jejích příslušníků, jak se často říká „dvakrát občanů“.
Chtěla bych Vás proto požádat o informaci o tom, jakou budoucnost mají Záchranné roty AZ, zřízené u 15. ženijního pluku (konkrétně u 151. ženijního praporu v Bechyni a u 153. ženijního praporu v Olomouci)? Objevují se totiž rozličné informace o tom, co by s těmito rotami mělo být. Můžete mi sdělit, jaký je plán, co s příslušníky aktivní zálohy a jejich jednotkami bude? Zároveň by mě zajímalo, kdo a kdy plánované změny diskutoval s příslušníky AZ a zda byly nějakým způsobem brány v potaz jejich názory na budoucnost jednotek.
Rozhodně nejde o to, že by si příslušníci aktivní zálohy měli určovat, jak mají vypadat jednotlivé jednotky, jaké mají mít určení či vybavení. To je jen a pouze na velení armády. Jde o něco jiného, o komunikaci s těmi, kteří slouží naší zemi nad rámec svého civilního života a jsou to většinou srdcaři v pravém slova smyslu. Informovanost a jednání jsou klíčové pro jejich rozhodování, zda budou dále sloužit, či nikoli. Rozhodně si nemyslím, že si může armáda dovolit plýtvat těmi, kteří chtějí sloužit v zálohách. Při tom někdy stačí velice málo.
Děkuji za Vaši odpověď ve lhůtě stanovené Jednacím řádem PS PČR.
S pozdravem
Mgr. Jana Černochová