(www.myslivost.cz) Již delší dobu je velmi žhavá a aktuální diskuze kolem evropské směrnice týkající se omezování svobod majitelů a uživatelů zbraní. Velmi důležitá je ta skutečnost, že jsou ochotni argumentům proti směrnici naslouchat někteří poslanci Poslanecké sněmovny. Několik otázek jsem proto položil Mgr. Janě Černochové, předsedkyni Výboru pro obranu. Kromě jiného je také zpravodajkou novely zákona o zbraních a střelivu.
Pro začátek pojďme trochu do minulosti. Jak vnímáte vývoj na půdě europarlamentu z hlediska zbraňové legislativy? Spojení s terorizmem, postoje jednotlivých členských států, spolupráce našich europoslanců atd.
Do Evropského parlamentu přišel naprostý paskvil. Vzpomínám si, že někteří europoslanci byli schopni bez sebemenší kritiky a bez fundamentální znalosti problematiky zcela přijmout falešnou rétoriku Komise o škodlivosti legální držby zbraní. Naopak čeští europoslanci, nehledě na stranickou příslušnost, samozřejmě s určitými výjimkami, přistoupili k návrhu směrnice proaktivně a kriticky. I díky jejich aktivitě byly nakonec největší nesmysly vypuštěny a za to se sluší jim poděkovat. Spojení tzv. odzbrojovací směrnice s bojem proti terorismu je samozřejmě naprostý nesmysl, teroristé legálními zbraněmi nebojují. A pozice jiných členských zemí byla bohužel iracionálně kývačská.
Proč se nepodařilo zabránit přijetí nové směrnice? Proč jsme zůstali s našimi argumenty vlastně osamoceni?
O tom můžeme jen spekulovat. Můj čistě osobní názor je, že to do značné míry zapříčinila i nečinnost našich představitelů, především vlády, a celkové podcenění situace. Když jsem v listopadu 2015 v Poslanecké sněmovně poprvé vystoupila s apelem na zahájení jednání a s návrhem na využití tzv. žluté karty, která by vedla k novému projednávání, byla jsem tehdy poslaneckými kluby ČSSD a ANO odmítnuta. Vláda přešlapovala na místě a byla liknavá.
Považujete za úspěch alespoň to, že se podařilo eliminovat alespoň některé původní nesmyslné návrhy? Které shozené návrhy byly eliminovány oprávněně, které paragrafy a ustanovení jsou ale podle vás stále špatné a pro ČR nadále neakceptovatelné?
Pamatuji si jeden nesmysl, který první verzi směrnice de facto charakterizoval – zakážeme legálním držitelům zbraní vlastnit vše, co jen vzdáleně připomíná zbraň vojenskou. A podobných hloupostí byla celá řada. Podle některých svědectví nebylo možné úředníky přesvědčit žádnými logickými argumenty, protože zadání bylo jasné: Co vypadá nebo alespoň připomíná AK-47, to se musí zakázat. Neakceptovatelná je stále celá směrnice, i po úpravách. Nemůžeme se spokojit s tím, že přijmeme jen menší hlouposti. Hloupost je prostě hloupost. Jedná se o princip, o ochranu svobody a zdravého rozumu.
Hrozí pokračování salámové metody a utahování šroubů? Směrnice je otevřená, bude se pravidelně přehodnocovat, jaké z toho plyne nebezpečí?
O tom nepochybuji. Směrnice počítá s tím, že každé dva roky dojde k její revizi. Takže salámová metoda se přímo nabízí. Asi nikdo si dnes nemyslí, že by při revizi docházelo k jejímu zmírnění. Navíc šéf Komise Juncker a některé země, jako například Lucembursko, se nechali slyšet, že finální verze směrnice je málo ambiciózní. Jedná se proto o velké téma a o ohrožení a trvalé poškození našeho funkčního systému legální držby zbraní, z čehož plyne i potenciální zhoršení naší bezpečnosti, odliv zbraní do ilegality, další omezení svobody apod.
A vy osobně, jak hodnotíte naši zbraňovou legislativu? Jaké vidíte nedostatky a co by se mělo upravit v naší legislativě? A naopak čím by se z naší legislativy mohly inspirovat jiné země EU?
Nemám kompletní přehled o zbraňové legislativě všech zemí EU, ale je jasné, že některé země ustrnuly na místě a necítily potřebu svou legislativu upravovat v zájmu větší bezpečnosti a reagovat na vývoj ve společnosti. Jiní šli cestou nepřiměřených restrikcí. Některé země například nemají takovou tradici, jakou máme u nás, a tak jim není tato oblast natolik blízká a možná nevnímají její citlivost tak palčivě. I to je jeden z důvodů, proč některé státy neměly se směrnicí a její implementací problém. Nemají potřebu hledat vyváženost mezi právy a povinnostmi.
V naší zemi máme naštěstí velmi propracovaný systém kontroly a léty prověřenou legislativu v oblasti civilního držení zbraní, která může být bez nadsázky inspirací pro druhé.
Co se týká naší zbraňové legislativy, existuje řada věcí, o kterých můžeme vést debatu, ale je zároveň velmi podstatné navrhovat věci promyšleně a s rozmyslem abychom nevychýlili současný vyvážený stav. V současné době jde tato diskuse trochu stranou, což je logické při pohledu na směrnici o kontrole a držení zbraní a nesmysly v ní obsažené. Dnes se musíme soustředit hlavně na ní.
Jak vnímáte podporu a soudržnost skupiny majitelů a uživatelů zbraní, kdy se spojili do jedné fronty myslivci, sportovní střelci, sběratelé, kluby vojenské historie a další majitelé zbraní?
Toto vnímám velmi pozitivně a není náhodou, že k takovému spojení došlo. Všichni tito lidé, členové střeleckých spolků, myslivci, sběratelé a tak dále, spojuje odbornost a láska nejen ke zbraním, ale i ke svobodě. Bez nadsázky říkám, že je zjevné, a toto je zcela jasný důkaz, že Evropská unie si zbytečně dělá frontu svých nepřátel větší, než je třeba.
Jak z pohledu poslankyně hodnotíte úspěch, či neúspěch petic? Jak důležité je to jako argumentace při projednávání ve výborech a na plénu?
Samozřejmě je vždy lepší, když petice nemusí vůbec vzniknout a když vlády jednají v souladu s vůlí voličů a nezasahují zbytečně do občanských práv a svobod. Petice v otázce regulace legálních zbraní určitě smysl měly a mají. Je to jasný důkaz pro to, že zde nejde jen o nějaké výkřiky politiků, ale že lidé sami se bojí o svou svobodu a že mají dost zbytečných regulací zaštiťovaných „svatými úmysly“. A nejedná se zdaleka jen o střelce, tyto obavy vládnou v širší populaci, a proto také bylo možné sledovat, že pod petice se podepsala i celá řada těch, co zbrojní průkaz ani zbraň nemají a nikdy mít nebudou. Petice pomohly rozproudit odbornou, ale i celospolečenskou diskusi nad problematikou, což kvituji. Lidé vnímají, že to není jen o zbraních a že příště mohou stejně snadno přijít pod záminkou bezpečí a dobra další nesmyslné zákazy.
Takže posuzujete odpor proti směrnici jako odpor odborný, nebo také jako vyjádření vzdoru proti nesmyslným nařízením z Bruselu…
Jak jsem již naznačila, je to dle mého názoru určitý mix obou přístupů. Nesmyslů, které chrlí Brusel, je spousta, ale tentokrát asi přetekl pohár trpělivosti. Nechápu, kde se bere touha diktovat a nepřiměřeně zasahovat do života, práv a svobod druhých, když k tomu není důvod. V tomto případě nemusí být člověk ani expert na zbraně, aby pochopil, že tady není něco v pořádku.
Jak výjimečné je to, že se v pohledu na zbraňovou legislativu propojily a sjednotily názory poslanců napříč politickým spektrem? Co je příčinou – převážil tentokrát realistický pohled na věc a odborné názory nad politikařením?
Osobně prosazuji princip, že obrana a bezpečnost je téma, které je nadstranické. V této oblasti jde o hodně, o samou podstatu existence státu, a tak je možné mnohdy sledovat snahu o co možná největší upřednostnění realistického přístupu a odbornosti před barvou dresu členů bezpečnostního a branného výboru sněmovny. Nelze to tedy označit za zcela výjimečné, ale zároveň ani za pravidlo. Je i hodně věcí, na kterých se v obraně a bezpečnosti neshodneme.
Souhlasíte s názorem, že by se myslivci mohli stát jakožto zkušení uživatelé zbraní také potenciální složkou, která by mohla být vyškolena a v případě obrany státu využita jakožto sofistikovaná skupina k podpoře obrany státu? Podporovala jste tedy i návrh na změnu ústavy?
Je pravdou, že legální držitelé zbraní mají značný potenciál pro bezpečnost a obranu státu. Nejen že jsou prověření a zákona dbalí, ale mnohdy umí velmi dobře manipulovat se zbraní. Jsem přesvědčena, že stát by s těmito lidmi měl umět pracovat. To byl i jeden z důvodů, proč jsem aktivně podporovala návrh novely ústavního zákona o bezpečnosti, který měl zakotvit právo na legální držbu zbraní podle zákonem vymezených podmínek za účelem bezpečnosti a obrany.
Chtěla bych ale podtrhnout, že cílem rozhodně nebylo a není vytvoření jakýchkoliv domobran. Jedná se především o to, aby stát jasně deklaroval svou důvěru legálním držitelům zbraní, vedle toho garantoval jejich práva a zdůraznil, že jejich potenciál má význam pro naši obranu a bezpečnost.
Jaký je současný stav projednávání zbraňové novely? Směrnice platí, měli bychom ji implementovat, přitom je v běhu příprava našich národních zbraňových legislativních norem. Co se tedy z tohoto pohledu bude dít v nejbližších měsících ve Sněmovně, co by se mělo v nejbližší době projednávat a odhlasovávat?
Novela zákona o zbraních, jejíž jsem zpravodajkou, je v současné době v Poslanecké sněmovně. Na její projednání se zatím nedostalo. Ne že by spadla úplně pod stůl, ale podařilo se mi přesvědčit kolegy, že nemá smysl ji v tuto chvíli projednávat. Mé argumenty se opírají o žalobu ČR proti směrnici, o které Soudní dvůr EU ještě nerozhodl. Přijetím by navíc nastal zbytečný zmatek, a tak na návrh ODS organizační výbor pravidelně vyřazuje novelu z projednávání na každé další schůzi.
Nikdo netají, že zmíněná novela zákona o zbraních je jakési splnění základních podmínek implementace směrnice a provizorium, po kterém by měla následovat velká novelizace legislativy civilního držení zbraní. Je možné, že bude představena ještě tento rok.
Jsem ale přesvědčena, že hledat „českou cestu“ implementace není řešení, ale jen snaha mírnit následky. Vždy se budu zasazovat o to, aby byla směrnice odmítnuta jako celek. Chci zdůraznit, že ODS je připravená a ochotná spolupracovat na zmírnění dopadů směrnice, ale zároveň říkáme, že hledání kliček není řešení problému, ale jen jeho alibistické oddalování.
Jak jste zmínila, byla podána na směrnici žaloba k Soudnímu dvoru EU, byť to platnost směrnice pro nás neodkládá, co se bude podle vás dít do té doby, než evropský soud rozhodne? Myslíte si, že máme s našimi argumenty naději alespoň na částečný úspěch?
Konečné rozhodnutí soudu ještě nepadlo a jen těžko se odhaduje, v jakém horizontu by k němu mohlo dojít. Úspěch není nikdy zajištěný, ale jsem přesvědčená, že naše argumenty jsou velmi dobré a přesvědčivé. Žalobu připravovali odborníci v dané problematice, a tak jistá naděje existuje. Všichni si jistě dobře pamatujeme, jak například dopadlo soudní řízení, které se vedlo ve věci migračních kvót. Otázka, kdo bude, nebo nebude pobývat na našem území, ale i otázka civilního držení zbraní je podle mého názoru věcí čistě naší a našeho přístupu k naší obraně a bezpečnosti. Do těchto záležitostí nám ani podle Lisabonské smlouvy nemá kdo mluvit.
Jako jedna z poslankyň jste zažila minulou i současnou sněmovnu. Změnil se nějak názor po volbách? Je nové složení sněmovny nadále názorově ke zbraňovým zákonům stejně tak konzistentní jako minulá sněmovna? Nehrozí nějaká změna názorů? Neovlivnilo změnu postojů nové rozložení politických sil ve vládě a ve vedení parlamentu?
Složení Poslanecké sněmovny doznalo mnoho změn, a tak je občas složité se orientovat. Pokud bychom se měli orientovat jen podle programů politických stran, které se do dolní komory parlamentu dostaly, řekla bych, že pozice k právům legálních držitelů zbraní se nezměnila a že poslanci jsou převážně na jejich straně. Až činy ale dokážou, do jaké míry to někteří kolegové myslí vážně.
Na závěr – jak hodnotíte myslivce a jejich postavení ve společnosti? Jsou nebezpečím z pohledu toho, že jsou držiteli mnoha zbraní?
Myslivci jsou pro společnost velmi prospěšní a jejich činnost bývá často nedoceněná. Péče o zvěř a honitbu je jen jednou stranou pohledu. Druhá stránka tkví v tom, že myslivci jsou často na malých obcích vedle dobrovolných hasičů hlavními hybateli kulturního a společenského dění. Bez myslivců by vesnice nebyly takové, jaké jsou. Žádné nebezpečí myslivci kvůli držbě zbraní podle mého rozhodně nepředstavují, spíše naopak.
(Myslivost 9/2018, str. 80; Autor: Jiří KASINA)