Minulé pondělí schválila vláda jmenování čtyř vojáků do generálských hodností. Mezi nimi i první ženu – plukovnici Lenku Šmerdovou. „Povýšení plukovnice Šmerdové je prázdné gesto,“ píše v komentáři pro Týden poslankyně Jana Černochová.
Ministr obrany Martin Stropnický poté vítězoslavně zašvitořil na Twitteru: „Vláda schválila na můj návrh jmenování 1. generálky v historii ČR – plk. Lenky Šmerdové. Díky jejímu úspěšnému vedení náborů řady Armády České republiky rozšířily tisíce nováčků.“
Sarkasticky by jeden mohl poznamenat, že alespoň něčím se pan ministr zapíše do dějin českého vojenství, když i přes veškerou podporu a růst rozpočtu není schopen smysluplně peníze vydávat a armádu modernizovat. Loni totiž výdaje na obranu klesly na 0,97 % HDP a investice se propadly k pěti procentům. Jen doufám, že navenek líbivý krok jmenování první ženy do sboru generálů neslouží jako zástěrka pro jeho neschopnost vést resort obrany.
Jako žena dobře vím, jak složité je prosadit se v mužském světě. Vím, že ženy musejí často obětovat víc než muži, aby dosáhly srovnatelné pozice. Na druhou stranu odmítám kvóty všeho druhu a sociální inženýrství obecně. Násilné vnucování rovnoprávnosti nepovede k ničemu dobrému a snadno se může vymknout z rukou, jak ukazuje třeba bizarní zvolení Saúdské Arábie do komise OSN pro práva žen. Prioritou státu proto musí být místo kvót vytváření podmínek pro to, aby ženy i muži měli stejné šance při uplatnění. Stát musí vytvořit rámec a dát lidem svobodu, aby se mohli rozhodovat.
Jedním z důvodů pro jmenování plukovnice Šmerdové do generálské hodnosti je vysoké procento žen v uniformě v České republice. Škoda, že si pan ministr obrany občas neprojde web Army.cz, je tam mnoho zajímavých dat, třeba Kvantitativní genderová analýza k 1. lednu 2017. Zjistil by, že k 1. lednu letošního roku kleslo zastoupení žen v uniformě z loňských 13,08 procenta na 12,73 procenta. Dozvěděl by se, že v letech 2005 až 2017, tedy za 12 let profesionální armády, se počet žen v uniformě zvýšil o půl procenta. Důvod k radosti? Nikoli, důkaz, že ministerstvo dlouhodobě selhává ve vytváření podmínek pro službu žen. Mimochodem, jejich podíl na celkovém náboru činil loni přibližně čtyři procenta.
Je to bída a obávám se, že jmenování první generálky, která je navíc po více než 10 let odpovědná za nábor, a tedy i za tento stav, to nezlepší. Přitom vzhledem k negativnímu demografickému vývoji nebude armáda bez žen doplnitelná – odhadem by jich mělo být minimálně 20 procent.
Jsem přesvědčena, že jmenování generálky je jen prázdné gesto. Proč? Dosud jsem nikdy neslyšela pana ministra mluvit o tom, jak pracuje na zvýšení počtu žen v armádě, jaké má plány, jaké konkrétní kroky činí nad rámec resortních školek, které vznikly za ministra obrany Picka a které umožňují ženám co nejdříve po mateřské pokračovat v kariéře, což je klíčové.
Mrzí mne, že se k ministrovu nápadu na jmenování generálky nikde nevyjádřil náčelník generálního štábu. Z informací, které mám, nabývám dojmu, že armáda z tohoto kroku moc nadšena není. Respekt armády je přitom klíčový, pokud má generálka něco prosazovat. Ostatně už její zařazení do funkce poradce náčelníka generálního štábu je spíše degradací a vlastně ukazuje, že se s paní plukovnicí moc nepočítá. Byť bude asi snaha ji zanedlouho nějakou generálskou pozici vytvořit či ji někam umístit, vhodná doba byla promarněna.
A konečně, z kolika připravených vojákyň byla vybírána, jak se dlouhodobě v systému kariér pracovalo na tom, aby byly ona a další vhodné adeptky připraveny? Vzhledem k tomu, že si narychlo dodělává pro generála povinný kurz generálního štábu, že se objevují informace o tom, že neplní jazykový standard, že nikdy neprošla žádnou velitelskou funkcí, obávám se, že pan ministr napáchá opět více škod než užitku. Ale fasáda bude asi vypadat pro leckoho pěkně.
Tento text byl publikován 2. května 2017 v časopise Týden. Na svém blogu jej přetiskuji se souhlasem redakce.
Zdroj: http://janacernochova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=602299