Poslankyně a starostka Prahy 2 Jana Černochová (ODS) se v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz vrací k debatě, kterou vyvolala epizoda seriálu Kriminálka Anděl, na níž se podílel ministr obrany Martin Stropnický (ANO) v roli vyšetřovatele. Tento díl vykreslil české vojáky ve velmi negativním světle. Vyjádřila se také k tomu, zda se mění vztah Čechů k armádě, k ukrajinským volbám či problémům s muslimy.
Váš požadavek přednesený v Poslanecké sněmovně, aby se ministr obrany Martin Stropnický omluvil českým vojákům za své působení kriminalisty v seriálu Kriminálka Anděl, přiměl Stropnického k reakci, kterou po skončení schůze napsal na Facebooku. Uvedl, že pokud si někdo ještě v roce 2014 plete televizní fikci s realitou a snaží se z toho vytřískat politické body, jde o jedovatou slinu úplně zoufalou. A při takovém plivání je podle něj třeba dát si pozor na protivítr. Co této reakci říkáte?
Tady přeci vůbec nejde o nějaké rozlišení mezi realitou a televizní fikcí. Samozřejmě, že chápu rozdíl mezi fikcí a realitou. Ale naopak pan ministr nepochopil váhu a význam svého vládního angažmá. A jakékoli zlehčování jeho účinkování v tomto konkrétním dílu televizního seriálu není namístě. Je-li někdo ministrem, není jím jen na běžnou pracovní dobu osm hodin denně. To neznamená, že se nemůže věnovat soukromým aktivitám, ale musí brát ohled na to, aby tyto aktivity neznevažovaly jeho úřad a nepodlamovaly důvěru jeho podřízených. Jak si mohou vojáci vážit ministra, který, byť v roli vyšetřovatele, prezentuje veřejnosti armádu jako bandu potenciálních kriminálních živlů? A chabé vysvětlení, že v době, kdy se pan Stropnický stal ministrem, byl projekt tohoto seriálu rozjetý a scénář napsaný, skutečně není dostačující.
Natáčení proběhlo několik měsíců po jmenování vlády, a já bych očekávala, že ve chvíli, kdy se dostal panu ministrovi scénář toho dílu do ruky, řekne, že z etických důvodů v tomto hrát nemůže. Je mi jasné, že komerční zájem na tom, aby skutečný ministr obrany zahrál, jak sám sobě telefonuje, byl jistě velký. Je pro mě zklamáním, že pan Stropnický, ministr obrany České republiky, tomuto zájmu scenáristů vyšel vstříc. Vyhrožování ve stylu „dejte si pozor na protivítr“ nechávám bez komentáře. Myslím, že tento výrok o jeho autorovi vypovídá dostatečně.
Vaše kritika vůči Stropnickému nenašla pochopení také mezi herci. Například František Ringo Čech tvrdí, že u vás došlo k naivnímu ztotožnění se s uměleckým obrazem. Prý Stropnickému závidíte, že je na obrazovce, ale vy ne. Tomáš Töpfer uvedl, že jde z vaší strany o hloupost. Vítězslav Jandák to vnímá jako opoziční hrátky. Vašemu požadavku neporozuměla ani Táňa Fischerová. Máte pro ně nějaký vzkaz?
Já nevěřím tomu, že by například Tomáš Töpfer ve funkci ministra obrany přijal roli hlavního vyšetřovatele, který odkrývá byť fiktivní obraz prohnilosti armády. A pokud vámi zmiňovaní kritici nemají pochopení pro to, jaké pocity tento seriálový příběh s účastí ministra obrany vyvolal mezi vojáky, z nichž se někteří na mě jako členku výboru pro obranu obrátili s rozhořčením, pak by alespoň měli přemýšlet nad tím, jaký signál tento „vedlejšák“ pana ministra vysílá našim spojencům. Na uznání a váženosti nám to rozhodně nepřidá. Má jiná země ministra obrany herce stále aktivně hrajícího? Já o žádné takové zemi, minimálně v Evropě, opravdu nevím.
Změnil se podle vás po nedávné smrti českých vojáků v Afghánistánu vztah Čechů k armádě? Jak se díváte na současný postoj veřejnosti k naší armádě?
Tato událost nepochybně ve veřejnosti vyvolala zvýšenou pozornost ve vztahu k armádě a k vojákům. A mně je nesmírně líto, že to jsou v drtivé většině až takto tragické události, které vedou k zamyšlení lidí nad tím, že máme obrovské štěstí v tom, že žijeme v zemi, kde se každý den nemusíme bát o životy své a svých blízkých. Těší mě, že se naše armáda dlouhodobě setkává s důvěrou a respektem veřejnosti. Přesto je zde mnoho hlasů, které tuto důvěru podrývají a které mě šokovaly i v souvislosti s tímto neštěstím. Nemám žádné pochopení pro ty, kteří při této události s lehkostí vykřikovali věty o žoldácích a nesmyslnosti misí. Opravdu si zastánci těchto názorů, a mnohdy jde i o politické představitele, neuvědomují, že naši vojáci nejen v Afghánistánu bojují za nás a naši bezpečnost? Za sebe říkám, že účastníci misí zasluhují uznání a obdiv!
Vydala jste prohlášení, v němž uvádíte, že jakkoliv musíme pomoci Kurdům, je pro naši bezpečnost smysluplnější pracovat na opevnění východní hranice NATO s Ruskem, protože jeho „zahraničněpolitická dobrodružství budou významným destabilizujícím faktorem v našem regionu“. Váš pohled na věc se setkal s kritikou, že pomoc Kurdům jste mohla prosazovat již dříve, ale nic takového prý nebylo slyšet. Někteří analytikové upozorňují na to, že Rusko Evropu efektivně vojensky napadnout nejen nechce, ale ani nedokáže. Co si o tom myslíte? Jak vaše slova obhájíte?
Nemusím svá slova obhajovat, jednotlivé konkrétní události je podporují. Za prvé, pomoc Kurdům vidím jako důležitou. Samozřejmě vnímám, že se jedná o poměrně složitou otázku z hlediska budoucí integrity Iráku, ale v tuto chvíli jsou právě Kurdové poslední hrází proti teroristům z Islámského státu, proto zasluhují veškerou pomoc. A není to poprvé, kdy hovořím o tom, že by Kurdové potřebovali více než jen munici. Nebo máte pocit, že Američané, Francouzi, Britové i Němci, kteří Kurdy významně podporují, mají nějaký zkreslený pohled na svět?
A Rusko bude jednoznačně destabilizujícím faktorem u východních hranic Evropské unie, respektive NATO od Pobaltí až po Turecko. Nejde přeci o to, že by mělo zítra nebo pozítří napadnout střední Evropu, nicméně se bude aktivně snažit vyvolávat krizové situace v zemích kolem svých hranic a bude se snažit oslabovat západní Evropu. Proto je nutné se soustředit na posilování východní hranice a zadržování Ruska. A mimochodem, je zajímavé sledovat, jak v České republice neustále zaznívají hlasy relativizující kroky autokrata v Kremlu a stačí se podívat do sousedního Polska, kde je pohled mnohem jasnější. Myslím, že bychom mohli Polákům více naslouchat.
Blíží se ukrajinské volby, které proběhnou na konci tohoto týdne. Průzkumy jsou poměrně různorodé. Očekáváte vítězství Porošenkova bloku, který posiluje? Může radikál Oleg Ljaško získat třeba i premiérský post? Jaký výsledek je podle vás v tuto chvíli nejpravděpodobnější a jaký vliv může mít na další vývoj v rámci ukrajinské krize?
Nebudu si hrát na odbornici na ukrajinskou vnitřní politiku. Každopádně nečekám, že by volby rázem vyřešily ukrajinské problémy. Bude zapotřebí, abychom dále věnovali událostem na Ukrajině maximální pozornost a zasazovali se o to, aby se Rusko pokud možno nevměšovalo do vnitřních záležitostí této země.
Z USA zaznívají hlasy, že ukrajinská otázka v Bílém domě ustoupila krizím v Iráku a kolem viru ebola. Dojde ke smírnému řešení i s ohledem na blížící se zimu a fakt, že nejsou zaváděny další sankce vůči Rusku?
Nejsem si jistá, že blížící se zima je automatickým předpokladem ukončení konfliktu. Tomu může napomoci pouze ukončení podpory separatistů ze strany Ruska. A co se týče sankcí, Evropská unie i Spojené státy jasně stanovily podmínky pro jejich zrušení, a nyní se spíše čeká na to, zda budou naplněny zářijové dohody z Minsku, než by se přitvrzoval sankční mechanismus.
Několikrát jste upozorňovala na problémy, které nás čekají s muslimy v rámci jejich integrace. Objevují se zprávy, že značná část muslimů v Evropě se chystá jít bojovat za Islámský stát (IS). V Německu dokonce zadrželi teenagerky, které se chtěly připojit k IS. Pokud nejdou bojovat, tak muslimové v Evropě IS masivně podporují. Je to důvod se vážně zamyslet nad problematikou imigrací a v tomto směru něco přehodnotit?
Tato fakta jsou jednoznačným důvodem nejen k zamyšlení, ale k činům. A přestože se České republiky netýkají v tak velké míře, jako například starých členských států EU, měli bychom se na diskuzi o této narůstající hrozbě a na řešení její prevence aktivně podílet. Protože se nás zcela jistě mohou týkat sekundárně. Nejsem si však jistá, zda si toto dostatečně uvědomuje naše vláda. Byla jsem velmi nemile zaskočena tím, že se nedávné jednání Rady EU pro spravedlnost a vnitřní záležitosti, které se právě těmito otázkami zabývalo, odehrálo bez účasti českého ministra vnitra, který za sebe neposlal dokonce ani náměstka.